Fallen

13.Kapitola

Vzal jsem do ruky mobil a jediné co jsem teď chtěl, bylo slyšet Hobiho hlas. Po pár tónech někdo přijal hovor a já se zhluboka nadechl.

„Prosím?" hlas byl zabarven nervozitou, ale stále byl nádherný. „Tae to jsem já." zamumlal jsem a slyšel, jak zalapal po dechu. „Kde jsi? Hned pro tebe přijdu. Jsi v pořádku? Kookie měl jsem strach, ale nevěděl, kam tě mám jít hledat." vysypal na mě tak rychle, že jsem mu skoro nerozuměl. „Tae jsem v pořádku, můžeš mi dát Hoseoka, musím s ním mluvit." řekl jsem potichu a slyšel, jak hned Hobiho volal. „Jungkooku jen mi slib, že přijdeš v pořádku. Mám o tebe strach." jeho hlas značil starost a já se smutně usmál. „Dej mi Hoseoka, hned." řekl jsem místo toho, abych ho ujistil, že se vrátím. Jelikož ani přes mobil jsem nebyl schopný Taemu lhát.

Ozvalo se pár hlasů v pozadí a lehké zašustění, než jsem uslyšel svého bratra. „Kookie?" jeho hlas byl plný naděje a já si začal žužlat ret. „Hyung mohl bys mi říct, proč ses se mnou začal před třemi roky stýkat?" zeptal jsem se a snažil jsem se, aby se mi neklepal hlas. „Proč se na to kruci ptáš a kde jsi?" zněl podrážděně, ale zároveň starostlivě. „Prosím, chci to vědět. Už tolikrát jsem se chtěl zeptat, ale nikdy k tomu nebyla dobrá chvíle." tentokrát se mi už hlas klepal, díky neprolitým slzám. Jsem děsná citlivka...

„Bylo to chvíli potom, co jsem zjistil, že existuješ. Chtěl jsem poznat svého malého brášku i přes to, že to byl pouhý člověk. A nelituju toho. Každá ta sobota mě dělala neskutečně šťastného." i když jsem ho neviděl, tak jsem věděl, že se usmívá, jako vždy když je šťastný. „A tvoje padnutí? Lituješ toho, že jsi kvůli mně padl?" mluvil jsem potichu, aby nebylo slyšet, jak moc se mi chce brečet. Aby neslyšel, jak moc ho chci mít u sebe. A jak moc ho zbožňuju.

„Nikdy nebudu litovat toho, že jsem padl. Udělal bych cokoliv pro to, abych tě zachránil." na chvíli nastalo tichu a já přemýšlel, co říct. „Dokud jsem tě nepoznal, neměl jsem sen. Každý něco měl. Někdo chtěl být strážným, někdo archandělem, někdo prostě chce svého soulmate, ale já nic. Do doby než jsem tě poznal. Stal ses mým snem a já svůj sen hodlám zachránit." jeho slova bolela a dostávala se mi pod kůži. Tolik jsem si přál ho právě teď obejmout. „Hyung, prosím najdi si splnitelný sen." a to už se mi po tvářích linuly horké slzy.

„Kooku řekni mi, kde jsi a neříkej hovadiny. Jdu pro tebe." jeho hlas se zdál být pevným, ale stále jsem tam slyšel jeho strach. „Omlouvám se hyung. Promiň mi, že jsem vás všechny dostal do nebezpečí. Ale věř mi, že nejlepší den mého života byl, když jsem tě poznal." můj hlas protkaly vzlyky a já si zacpal pusu, aby to neslyšel. „Kookie, zlato proč brečíš?" Hoseok tentokrát byl opravdu vyděšený a já se snažil vzlyky rozdýchat.

„Hyung nebýt tebe, neměl bych úžasného brášku a tak úžasné a starostlivé hyungi. Nebýt tebe, tak bych se nikdy nezamiloval hyung..." zhluboka jsem se nadechl a pokračoval. „Děkuju moc za to, že jsi mě našel. Miluju tě hyung." můj hlas se znovu zlomil, tolik mi bude bráška chybět a tolik bolela představa, že s ním nebudu. „Kooku nedělej žádnou kravinu. My tě zachráníme. Ty neumřeš!" brečel... z jeho hlasu jsem poznal, že už i jeho tváře smáčejí slzy.

„Nebojím se smrti. Jediné čeho se na tom bojím, je že už tě nikdy neuvidím hyung. Hrozně moc tě miluju..." slyšel jsem, jak se prudce nadechl a jak ho zavalily vzlyky. Dělal jsem vše proto, abych se znovu nerozbrečel a snažil se zhluboka dýchat. „Jungkooku, řekni mi, kde jsi. Jedu pro tebe... Prosím neopouštěj mě..." bylo opravdu moc těžké, abych se nesbalil a nejel za ním, jen pro to, aby už nebrečel. Ale nemohl jsem ho dál ohrožovat.

Na druhé straně se už neozývalo nic jiného, než vzlyky a já znovu začal mluvit. „Nechal jsem vám tam kreditku, nějakou dobu s tím vyžijete. Můžete zůstat v tom domě. Táta se sice vrátí pro nějaké věci, ale bude bydlet jinde. Taky mi řekl, že se těší, až tě uvidí. Budete si muset najít práci. Tae může klidně začít v té kavárně, šéf s ním byl spokojený. A.. a.. Hyung prosím nikdy na mě nezapomeň, jelikož já nikdy nezapomenu... A taky rozveseluj všechny, milují tě a ty je..." poslední slova byla zas jen šeptem a já se připravoval na ukončení hovoru, když v tom se ozval znovu šustot.

„Kooku co vyvádíš? Hoseok vypadá, že se každou chvíli složí..." v telefonu zazněl znovu Taeho hlas a já si skousl rty. „Jenom jsem se loučil. Takže i pro tebe sbohem Tae..." smutně jsem se usmál do telefonu a slyšel jeho prudké nadechnutí. Chvíli bylo ticho a mě bylo jasné, že si dává věci do kupy. „Kooku neblbni, vrať se. Nemůžeš Hoseoka opustit. Kruci neopouštěj nás... neopouštěj mě..." i v jeho hlase, byl znát smutek a já věděl, že už to musím ukončit, jinak je vážně nedokážu opustit. „Hyung, to co jsem ti řekl včera, jsem myslel vážně. Miluju tě." a s tím jsem ukončil hovor, bez toho aniž bych ho nechal odpovědět.

Nevěděl jsem, jestli jsem udělal dobře, jelikož mi budou všichni neskutečně chybět. Ale nemohl jsem pořád nic nedělat a nechat je se o mě starat.

„Lilith? Nepřišel už čas?" zašeptal jsem a čekal, až znovu uvidím onu dívku. „Už jsem myslela, že si to rozmyslíš." zasmál se hlas za mnou a já se otočil. „Takže tímhle to skončí? Vezmeš si mé tělo a je necháš být, že? Jde tu jen o mě?" zeptal jsem se pro jistotu a ona přikývla. „Ano, uzavřela jsem dohodu nad prvním mužským potomkem vaší rodiny. Sice nejsi čistá víla, ale to, že ses párkrát spojil s padlým, to dost vynahrazuje. Hm... tolik energie... S tím si vystačím na dlouho..." na jejím obličeji se usadil spokojený výraz a jemně mi položila ruku na rameno.

Najednou jsme nebyly na střeše, vypadalo to jako nějaký opuštěný sklad, ale to bylo jedno. Brzy si pro mě přijde smrt a ona dostane energii osmnáctileté víly a k tomu mužské. Byla to pro ni výhra, ale pro mě prohra...

Budete mi chybět kluci...

Miluju tě Tae, je mi líto, že jsem pro tebe nebyl dost dobrý a nikdy ses do mě nezamiloval. Byl jsem špatná spřízněná duše, ale to je něco, co už nenapravím...

Pohled Taehunga:
Tůtání v mobilu mi oznámilo, že Jungkook hovor ukončil, bez toho aniž by mě nechal dokončit, co jsem chtěl. Nemohl jsem se pořádně nadechnout. Co se tu sakra děje? Několik měsíců se mu snažíme zachránit zadek a on si takhle všechno zkazí. Proč to kruci udělal a proč se mi sakra takhle svírá hrudník. Položil jsem si ruku na místo bolesti a zaslechl vzlyky Hoseoka.

Sakra už jen pro Hoseoka to nemohl udělat. Otevřely se dveře do Kookova pokoje, kde jsme se s Hobim nacházeli, a stál tam Yoongi s překvapeným výrazem. „Hyung?" zasténal jsem a on ke mně přišel a začal mi stírat slzy, o kterých jsem ani nevěděl. „Kluci!" zařval Yoongi a smutně se na mě usmál. Pak pohled stočil na Hoseoka a zmatení se mu zobrazovalo v očích.

Hoseok se najednou prudce zvedl a chytil mě za tričko. „Můžeš ho najít. Jsi jeho soulmate, oni to cítí." víc mi svíral tričko a já zavrtěl hlavou. Nemohl jsem. Nic jsem necítil. Byl moc daleko. „Ne můžeš, jen se nesnažíš! Najdi mi mého bráchu!" ječel na mě Hoseok a já jen dál vrtěl hlavou. Nemohl jsem. Vážně jsem nic necítil. Yoongi ode mě odtrhl Hoseoka a Jimin, který přicházel s ostatními, mu pomáhal.

„Co se děje?" zeptal se Jin a já si o něj opřel hlavu. „Kook volal. Hyung, on se loučil..." řekl jsem s těžkým hlasem a on kolem mě hned omotal ruce a snažil se mě utišit. „Taehyungu! Prosím zachraň ho, vím, že můžeš!" pokračoval dál Hoseok a já se odtáhl od Jina. „Nemůžu, necítím to. Je daleko, nejsme spolu tak dlouho, abych to cítil!" oplatil jsem mu stejným tónem a přes slzy přestával vidět.

„Nelži! Jen se musíš víc snažit!" to už mu Jimin zakrýval ústa a snažil se ho uklidnit i když sám měl co dělat, aby nebrečel. „Myslíš, že se nesnažím? Snažím, ale necítím to! Kurva Hoseoku, já Kooka miluju! Jasný!" zařval jsem a spadl na zem v slzách.

Nemohl mě opustit, myslí si, že ho nemiluju. Myslí si, že se mi nedostal tolik pod kůži. Ale já ho miloval a byl jsem idiot, že jsem to neřekl hned. Třeba by neodešel. Třeba by tu se mnou zůstal. Slzy mi smáčely dál tváře a já se zhluboka snažil nadechnout. „Je to moje spřízněná duše! Je to moje všechno..." poslední část jsem zašeptal a cítil, jak mě někdo zezadu objal a snažil se mě uklidnit. Zatímco jsem cítil, jak kousek mě odchází spolu s pocitem, že Jungkooka nikdy neuvidím a je to jen moje chyba.

Jen kvůli tomu, že jsem mu nedal dostatek lásky.

Jen kvůli tomu, že jsem nebyl dostatečně dobrý, abych ho ochránil.

≈≈≈≈≈≈

Takže kolik tipujete, že bude dílů do konce?

Jak to bude s Kookem má naději a dozví se, co k němu Tae doopravdy cítí?

A jak to celé dopadne?