Fallen

8.Kapitola

„Kooku, co to máš na zápěstí?" zeptal se Jin a já se na něj nechápavě podíval. „Ehm... obvaz? Mám ho na ruce už několik hodin, hyung." zdvihl jsem zraněnou ruku s obvazem a po chvíli ji vrátil zpět, než jsem se znovu vrátil ke hře na mobilu. Jin mi najednou však chytl nezraněnou ruku a zamyšleně na ní hleděl. „Joone, přines mi tu knížku o padlých!" zařval Jin a já se konečně podíval, co ho tak upoutalo. Na vnitřní straně zápěstí jsem měl černou značku, vypadalo to jako znak pro nekonečno.

Vytrhl jsem Jinovi ruku a snažil se znak setřít, ale vůbec to nešlo dolů. Do místnosti přišel Joon a podal Jinovi knížku. „Co to je? A proč to nejde dolů?" zeptal jsem se vyděšeně a Jin začal listovat bez jakékoliv odpovědi. Namjoon se mi zahleděl na ruku a pak zbledl. „Jine znám ten znak. Tohle se lidem nevytvoří." řekl Joon a já vyvalil oči. „Já vím, jen se chci ujistit. Vysvětlovalo by to, že vidí křídla. Mělo nám to dojít dřív." říkal Seokjin, zatímco hledal určitou stránku v knížce.

Nervózně jsem polkl a schoval si zápěstí, aby na něj nebylo vidět. Jak to, že jsem si toho nevšiml? Jak dlouho to vlastně mám? A co myslel tím, že se to lidem nevytvoří? O co tu kruci jde?! „Kluci!" zařval Jin a já slyšel, jak se do obýváku, žene zbytek chlapců. Jin si na stehna položil knížku a já zahlédl znak, který byl natištěný v knížce. Byl podobný tomu mému, ale můj byl tak nějak nedodělaný. Znak v knížce byl tlustší a byly kolem něj něco jako paprsky.

Když už všichni byli v místnosti, Jin ukázal na onen znak a všechny přejel pohledem. „Víte co to je?" zeptal se a většina zavrtěla hlavou. Zatímco Tae lehce zbledl a dal svojí pravou ruku za záda. „Vytvoří se to určitým dvěma lidem. Přesněji andělovi a víle, když jsou soulmate. Je to něco, jako znak prokletí, že právě oni jsou spřízněné duše. Protože víly a andělé se nenávidí a válčí mezi sebou." vysvětlil Namjoon a všichni na něj ještě zmateněji koukali, až na Jina, který přikyvoval.

„Ale hyung, víly jsou prakticky vymřelé existence, proč nám to říkáš?" divil se Jimin a Namjoon zavrtěl hlavou. „Jo, ale téměř. Mají jisté prokletí, kdy se jen jednou za opravdu dlouhou dobu rodí mužský potomek, což vede k jejich praktickému zániku." upřesnil Joon a já si poposedl. „Dobře a teď to vysvětli i pro osobu, která ti nerozumí ani slovo." zabručel jsem a všichni se na mě překvapeně podívali. No co? Chtěl jsem vědět, o čem to mluví.

„Je to trochu na déle, probereme to jindy Kooku." usmál se na mě Jin a já protočil očima. Super, tak oni něco převratného objevili a já to zas nebudu chápat. „Což znamená, že Kook a Tae jsou opravdu soulmate." usmál se Joon a kluci se na něj podívali, jakoby mu přeskočilo. „A to si sebral kde?" zeptal se Yoongi a Namjoon mi zvedl zápěstí levé ruky do vzduchu, aby to všichni viděli.

Všichni vyvalili oči, až na Taeho který sklopil pohled a skousl si ret. „Tae ukaž zápěstí." pobídl ho Jin a on před sebe dal ruku se stejnou značkou, jako jsem měl já. I když on to měl na pravé, zatímco já na levé ruce. „Ale je to jiné než na tom obrázku." zamumlal jsem a Joon přikývl. „Jsi poloviční, takže je jasné, že to nebude stejné." zamumlal Joon a já ztuhl. Poloviční? „Nejsem poloviční. Jsem člověk. Máma i táta jsou lidé." vyvedl jsem je z omylu a Jin s Joonem jen nesouhlasně zavrtěli hlavou.

„Sám jsi řekl, že mámu neznáš. Promiň Kooku, ale ty nejsi člověk, alespoň z části." pronesl Jin a já zalapal po dechu. „To není pravda!" zařval jsem a prudce vstal. „Kookie, zlato..." Hoseok kolem mě obtočil ruce, ale já nijak nereagoval. Nechápal jsem, co mi tu říkají. Nechápal jsem to, že bych neměl být člověk. „Takže to znamená, že se Kook a Tae políbili. No ne? Vždy se to vytvoří po polibku." pronesl po chvíli Jimin s jiskřičkami v očích. Znovu jsem ztuhl a Hoseok se ode mě odtáhl.