Fallen

4.Kapitola

„Už jsi v pohodě?" zeptal se Jin, když mi podával sklenici vody a já přikývl. Už jsme byly dobrých deset minut u mě doma a já seděl na gauči. Ano, byl jsem v pohodě. Vlastně celou dobu jsem byl, jen jsem byl zmetený. „Co se stalo?" přilítl najednou Hoseok a já zavrtěl hlavou. „Nic hyung." usmál jsem se, ale on mě kompletně zignorvoval a podíval se na Jina. „Myslím, že přesně vím, co jsi cítil, když jsi říkal, že ses nemohl pohnout, když Kooka málem srazili. Nedokázal jsem přinutit nohy, aby se pohnuly, bylo to jako by mi to někdo zakázal." začal Jin a Hoseok zbledl.

„Co se přesně stalo, kluci?" můj bratr zněl skoro zoufale a já se cítil špatně, že to je vše kvůli mně. „Na Kooka málem spadlo stropní světlo, ale Tae ho zachránil." zamumlal Jimin a Hoseok se na něj vděčně usmál. Pootočil jsem se a zahleděl se na Taehyunga, který vypadal nervózně. „Pravda je, že i Jimin řekl, že se nemohl pohnout, ale já to měl naopak. Jakoby se moje tělo samo pohnulo, abych ho zachránil." zamumlal Taehyung a upřeně koukal do země.

„Zní to jako byste byli soulmate." zasmál se Namjoon, který zrovna přicházel a já se na něj nechápavě podíval. Soulmate? Co zas bude tohle? Jakmile si Namjoon všiml mého nechápavého výrazu, začal vysvětlovat. „Soulmate neboli spřízněné duše je něco jako nejlepší přátelé, ale je to něco víc. Vzájemně se dokonale znají a doplňují a jeden s druhým tvoří něco úplného. Něco dokonalého." snažil se mi to objasnit Joon.

Taehyung se posadil vedle mě a prohlédl si mě. „Ale spřízněné duše jsou mezi anděly a lidmi. Ne mezi padlými. A koneckonců, být on moje spřízněná duše..." poslední část pronesl s nechutí a já věděl, že jeho osobnost je zpět. „Být on moje spřízněná duše, necítil bych k němu takovou nechuť." ušklíbl se a já opět sklopil hlavu.

„Ale jsou výjimky, kdy i padlý mají spřízněné duše." ozval se Hoseok a Taehyung ho propálil pohledem. „Sice jsme padli, ale jen se nám přebarvily křídla. To jen kdyby-" „Chceš říct, uřízli hyung?" přerušil ho naštvaně Taehyung a já vyvalil oči. Znělo to... au... „Uřízli?" vypadlo ze mě a Hoseok přikývl.

„Jsou dvě možnosti, jak padnout. Buďto se ti zradou a lží přebarví křídla, nebo když provedeš něco horšího, uříznou ti je. Je to o dost bolestivější. Uříznou ti bílá a pak ti narostou černá. Nikdo neví, co bolí víc, jestli to řezání nebo to jak to potom roste. Říká se tomu úplné padnutí." vysvětlil mi Hoseok a já se otřásl. Jen mluvit o tom bylo nepříjemné. Představa toho, jak do vás řežou... au...

„Hoseoku to stačilo." zavrčel Jin a Hoseok se nechápavě podíval. „Ty jsi možná padl za lži!" vyštěkl najednou Taehyung a prudce se postavil. „Ale já ne Hoseoku! Víš, jaké to bylo se dozvědět, že jsi padl? Víš to?! Ne! Nic sakra nevíš! A ani ti to nastálo za to, se zeptat!" Taehyung naprosto zuřil a možná, to co Hoseok řekl mu i ublížilo. „Já to totiž nezvládl! Já padl úplně..." poslední slova spíše zašeptal a v očích se mu tvořily slzy. Nevím, co to do mě vjelo, ale bylo mi Taehyunga tolik líto a chtěl mu nějak pomoct. „Tae-" vstal jsem a chtěl ho chytit za zápěstí, ale on mě odstrčil a já dopadl zpět na pohovku.

„Nedotýkej se mě! Nebýt tebe nic by se nestalo!" vyštěkl a chtěl odejít pryč, ale já ho nenechal. Znova jsem ho chytl za ruku a donutil ho, aby se na mě podíval. „Myslíš, že já jsem chtěl, aby se něco z toho stalo? Nemůžu za to, že jsem se narodil. Za to, že kvůli mě Hoseok porušil pravidla a pak padl. Nic o vašem světě jsem nikdy nechtěl vědět. Nemůžu za to, že někdo z vás si mě usmyslel zabít a Hoseok mě chránil!" začal jsem rychle mrkat, abych zahnal slzy a znovu začal mluvit.

„Jsem mu za to vděčný, to ano. Ale já nebyl ten, kdo se tak rozhodl a nemůžu z toho nic vrátit. Jediné co můžu je poslouchat nevlastního bratra, který mi po celou dobu lhal a nějaký cizí kluky, kteří mi řekli, že se mě někdo snaží zabít!" vykřikl jsem, i když jsem nechtěl. Všichni v místnosti na mě překvapeně zírali a já cítil, že jsem nejspíš řekl něco, co jsem neměl.

Okamžitě jsem pustil Taehyunga a rozeběhl se do pokoje. Slyšel jsem za sebou Hoseokův hlas, ale zalezl jsem do pokoje a zamkl se. Slyšel jsem jeho hlas a bouchání na dveře, ale nechtěl otevřít. Nezajímalo mě, co chce. Zrovna teď jsem chtěl být sám. Od doby co Taehyung prohlásil, že padl úplně, jsem cítil něco divného. Možná to byl jen pocit vinny, který se po tom všem ještě zvětšil.

„Kookie prosím otevři." znovu jsem uslyšel Hoseoka, ale odmítl ho poslechnout. Ale pak se za dveřmi ozval hlas Taehyunga. Řekl Hoseokovi, ať jde dolů a pak jsem slyšel něčí kroky, jak jdou pryč. „Jungkooku otevři." zamumlal Taehyung a mně naskočila husí kůže po celém těle. Jeho hlas byl hrubý a rozhodně to neznělo, jakože si chce povídat. Opravdu zněl, jako by mi chtěl ublížit, ale přesto jsem přišel ke dveřím a chtěl odemknout. Ale zabránil mi v tom pocit, jakoby někdo stál za mnou.

Pomalu jsem se otočil a uviděl dívku s krásnými černými křídly. Vyvalil jsem oči a sledoval dívku. Překrásnou dívku. Byla asi stejně vysoká jako já, možná o trochu menší a její vlasy byly stejné barvy jako její křídla. Pomalu se ke mně rozešla a Taehyungův hlas za dveřmi mi byl čím dál více vzdálený. Dívka zastavila těsně přede mnou a sladce se na mě usmála. Moji pozornost upoutaly její rty. Byly tak moc lákavé a já si je přál opravdu moc políbit. Jakoby mi četla myšlenky, začala se přibližovat. Každou chvílí mi byla blíž a blíž a i když jsem si ji přát tolik políbit, něco mi říkalo, že nesmím.

Místností se znovu ozval Taehyungův hlas a já rychle zamrkal. „Ne." odtáhl jsem se dál a černovláska se na mě zákeřně usmála. V jejích očích hrálo pobavení a zároveň zlost. Začal jsem se natahovat za sebe, abych odemkl dveře, ale najednou jsem pod sebou necítil pevnou zem. Před očima se mi zatmělo a mé tělo popadl naprostý strach. Snažil jsem se vykřiknout, ale nebyl si jistý, jestli něco vyšlo ven. Ucítil jsem tupou bolest na boku a uslyšel tříštivý zvuk.

Byl jsem naprosto vyděšený a sám vůbec nechápal, co se tu děje. Kdo byla ta dívka? Proč byla u mě v pokoji? A proč kruci mé celé tělo pohlcuje bolest?

Začal jsem pod sebou cítit pevnou zem a celé mé tělo propichovala bolest. Uslyšel jsem lupnutí zámku a pak Taehyungův hlas. „Kooku?" bylo jediné, co řekl a já se snažil otevřít oči. „Sakra Kooku!" ucítil jsem na sobě ruce, které se mě snažily posadit. Podařilo se mi otevřít oči a podíval se na Taehyunga.

„Anděl, tady... ona.. já..." snažil jsem se něco říct, ale ani mně má slova nedávaly smysl. „Uklidni se a řekni, co se stalo." řekl v klidu a já se znova nadechl. „Byla tu holka a měla černá křídla.. a.. a..." nemohl jsem ze sebe nic dostat. Ani jsem nevěděl, co chci vlastně říct. „Jsi v pořádku? Neublížila ti?" zeptal se a já zavrtěl hlavou. „Kluci!" zařval Taehyung a za chvíli se do pokoje přiřítil zbytek.

„Kookie!" vypískl Hoseok a vrhl se ke mně. Okamžitě mě začal objímat a já se k němu více přitulil. Potřeboval jsem ho teď u sebe a potřeboval jsem, aby mi řekl, že tohle byl jen sen.

≈≈≈≈≈≈  

Kdo byla záhadná dívka s černými křídly? A co přesně po Jungkookovi chtěla?
A co Kook a Tae? Je opravdu možnost, že by byli soulmate? I když Tae Kooka nenávidí? A Kook taky rozhodně nevypadá na to, že by měl být spřízněná duše s Taem...

Plácl to jen tak Namjoon anebo to opravdu tak může být?