City Of Love [CZMLFF] [Dokončeno]

2. Sen

,,Tak co Tikki? Máš chuť jít na Eiffelovku?"

*****

Tikki horlivě přikývla.

,,Tikki tečky" křikla jsem a transformovala se.

Hned jsem skočila z okna a namířila si to přímo na vrchol Eiffelovky.

Jako vždy. Moje oblíbené místo.

Pomalu jsem se posadila na okraj a nohama pomalu kopala ve vzduchu.

,,My Lady?" Ozvalo se za mnou.

,,Ehmm... Čau Číčo" odpověděla jsem hned, protože jsem se nemusela ani otáčet.

Kocour se za mnou usmál a sednul si vedle mě.

,,Dneska byl docela klidný den, viď?" Zeptá se a zadívá se na dav pod námi.

Aspoň teď si nás nevšímali. Byla tma a nahoru nebylo moc dobře vidět.

,,Klidný by byl, kdyby jsme nemuseli bojovat proti žádný nestvůře" odpovím.

,,Vždyť to není tak hrozný, ne? Jsme hrdinové, ti obvykle bojují proti nestvůrám"

,,Kocoure, ty to nechápeš! Mě to nebaví. Nikoho jsem se neprosila o to, abych tady běhala jako superhrdinka... Nemám skoro čas sama na sebe... Ne jako Berušku, ale jako mě. Opravdovou já" řeknu a potichu vzlyknu.

,,Ale notak... V realitě jsi určitě ta nejkrásnější, nejchytřejší a nejhodnější holka v Paříži, ne-li na světě!" Řekne a obejme mě.

Nebráním se. Aspoň na chvíli nejsem sama.

,,Kdyby jsi věděl, kdo jsem nemluvil by jsi takhle"

,,Neznám tě. Bohužel. Ale na tohle mám čuch. Nemohla by jsi se takhle chovat jako Beruška, kdyby jsi taková nebyla doopravdy" řekne a mě po tváři začnou téct slzy.

,,D-děkuju" řeknu a odtáhnu se.

Otřu si neposlušné slzy a šťouchnu do Kocourovi rolničky.

Ta vesele zacinká a oba se usmějeme.

,,A koho máš vlastně ráda?" Zeptal se Kocour a tím mě dokonale vykolejil.

Sakra! Sakra! Sakra! Mám mu říct pravdu?! Nebo lhát?! Právě mi pomohl, takže... Bych mu to asi měla oplatit.

,,N-no... On je docela známý..." Hned jak zašeptám první slova zrudnu jako rajče.

,,A má tě on rád?" Ptá se dál.

,,No... Spíš ne" řeknu smutně.

,,Tak to by musel být blázen! Jak se jmenuje?"

Sakra! Klid Marinnete! Nádech, výdech...

,,A-a-drien" Vykoktám a tentokrát moje tváře nasadily zcela novou barvu červené, která je naprosto, ale naprosto rudá.

Kocour se zatváří zděšeně.

,,Počkej! Ten Adrien?! Ten ehm. Model?"

,,No... Hmmm" špitnu a skloním hlavu dolů.

,,A ty ho znáš osobně, nebo jsi spíš fanynka? Nebo něco takového..."

,,Já se s ním znám, ale... Je to složitý..." řeknu a zvednu se.

,,Tak to je síla!" Řekne Kocour a prohrábne si vlasy.

,,A koho máš vlastně rád ty?" Zeptám se, abych zahnala rudou barvu na mém obličeji.