City Of Love [CZMLFF] [Dokončeno]

4. Žádost

Pohled Marinette

Hned potom co jsme s Chatem porazili Chloe, skočila jsem z okna. Za rohem jsem se transformovala z Berušky na Marinette.

Dnes to bylo o fous. Kdybych od Chloe neutekla, nemohla bych očistit akumu. Nebo by mě vyhodila z okna. Brrrr.

Ještě jsem Kocourovi řekla, že s ním musím mluvit. Musím mu říct pravdu. Musím mu říct, že už nechci být Beruška. Jak mě to ničí. Jak trpím. Ale Tikky se vzdát nechci. Je to tak strašně složitý.

Taky se nechci vzdát Chata, ale nemůžu. Nemůžu dál. Sakra proč já?!

Po škole jsem šla rovnou domů.

Zazvonil mi mobil.

,,Ahoj, Mari zlato!" Ozvala se moje máma.

,,Ahoj mami! Ahoj tati!" Odpověděla jsem a natáhla se pro sušenky.

Podala jsem je Tikky a ta začala spokojeně chroupat.

,,Mari, chtěli jsme se tě zeptat, jestli ti nevadí, že se o hodně zdržíme. Prodloužili jsme si pobyt a tvá teta nás pozvala na týden k sobě"

,,Vážně? Ne, jasně, že mi to nevadí! Potřebujete si odpočinout a pekárna bez vás vydrží. Užijte si to!"

,,Bude to asi o 14 dní. Ale abychom se nebavili jenom o nás. Jakpak se máš ty?"

,,Dobrý. Zvládám to tu" řeknu a usměju se protože Tikky spadla sušenka na zem.

,,To je dobře. Nemáš tam žádného chlapce, že ne?" Zeptá se podezřívavě máma a já se zasměju.

,,Ale jasně. Jmenuje se Rufus a je super!" Řeknu a Tikky se zasměje.

,,Co?!"

,,Klid mami, to byla sranda" uklidním ji a táta si vzadu oddychne.

Všichni se začneme smát.

,,Tak dobře. Peníze tam snad ještě máš. Kdyby ne, vyber si z bankomatu. Užij si to bez nás. Pa zlato" rozloučí se táta.

,,Užijte si to. Mám vás ráda. Pa" rozloučím se a hodím mobil na postel.

,,Tikky?" Zavolám a ta chvíli přiletí malý červený tvoreček.

,,Ano, Marinette?" Zeptá se a přistane mi na dlani.

,,Víš, j-já" začnu, ale pak zmlknu.

,,Teď na mě mluvíš jako na Adriena" řekne Tikky a já se chtě nechtě usměju.

,,Řeknu to na rovinu, dobře?" Zeptám se a Tikky přikývne.

,,Já. N-n-e. Sakra! Prostě nechci být Beruška!" Řeknu a Tikky se zatváří zmateně.

,,Co?! Ale proč Marinette?" Zašeptá a podívá se mi přímo do očí.

,,J-já. Trpím Tikky. Bojím se, že něco zkazím" řeknu a po tváři mi steče neposedná slza.

,,Každý se bojí Mari. Teď se bojím i já. Že tě ztratím" řekne Tikky smutně a otře se mi o tvář.

,,Máš pravdu. Ale i tak to Kocourovi řeknu. Kdybych si to náhodou rozmyslela" řeknu a Tikky přikývne.

,,Tikky? Kdo mi vlastně dal Mirákulum?" Zeptám se.

,,Mistr Fu. Strážce Mirákul. Byl to ten starý pán, kterému jsi pomohla" řekne Tikky a lehne si mi na dlaně.

,,Vážně? Nevíš. Ehm. Myslíš, že bych za ním mohla jít?" Zeptám se.

,,Asi jo. Pročpak?"