City Of Love [CZMLFF] [Dokončeno]

34. "Spolehni se!"

,,Musím ho najít" Kocour se zvedl a chystal se odejít.

,,Ne!" Vykřikla jsem.

,,Prosím. Bojím se" zašeptala jsem.

,,Máš pravdu. Nemůžu tě tady nechat samotnou" zamyslel se.

,,Musíme najít Vlčí Bojovnici" řekl po chvíli a já přikývla.

,,Pojď se mnou" pobídl mě a společně jsme došli na balkon.

,,Drž se" popadl mě do náručí a skočil.

Běžel směrem k televiznímu studiu.

,,Mohli by jsme dát vědět Berušce" zastavil se.

,,T-to asi nepůjde. Musela na chvíli odjet" řekla jsem a Kocour přikývl.

Oddychla jsme si.

,,Za chvíli tam budeme" řekl, když jsme před sebou měli obrovskou budovu.

Pohled Marii/Vlčí Bojovnice
(Po dlouhé době, že?😂)

,,Ne Jasone, nechci"

,,Ale notááák! Jedna večeře!" Zaprosil.

,,Řekla jsem ne. A navíc...Co děláš v mém pokoji?"

,,Asi se opaluju ne? Mariiooo! Prosííím"

,,Ne" zapnula jsem televizi na důkaz, že ho nehodlám poslouchat.

,,Jenom jednou! Pak dám pokoj"

,,Ani mě nehne" svalila jsem se na pohovku a přepínala kanály.

,,Potřebuju pomoc" ozvalo se ve zprávách a já položila ovladač.

,,Vlčí Bojovnice, jestli tohle slyšíš, přijď k Eiffelově věži. Je to moc důležité! Pospěš si, je to vážné" pronesl Kocour a obrazovka znovu namířila na moderátorku.

,,To je vše od našeho superhrdiny. Máme se bát? Kde je Beruška? Zaútočil na nás snad nový padouch?..."

A sakra!

Tohle se mi vůbec nelíbí...

Co se děje?!

Musím rychle k Eiffelovce!

,,M-musíš jít" zvedla jsem se.

,,Proč? Prosím... Pojď na tu večeři" zase začal prosit.

,,Dobře půjdu, ale jenom jednou. Teď musím jít... Nakoupit...ééé...suvenýry a nové šaty" vystrčila jsem ho pryč.

,,Dobře, dojdu pro tebe v šest" zasmál se a vešel do svého pokoje.

Uffff.

Konečně!

Z kapsy mi vyletěla má kwami.

,,Co se děje Akiro?" Zeptala jsem se zmateně.

,,Netuším, Mario. Cítím silnou negativní energii. Měli by jsme si pospíšit. Něco se děje" řekla vyděšeně a zahleděla se k oknu.

Přišla jsem blíž a vyděsila se.

Před chvílí jasná obloha byla zatažená.

Ve vzduchu se vznášel šedý dým.

,,A sakra" zaklela jsem a otevřela balkon.

Hned mě ovanul studený vítr, který se mnou mrštil kousek dál.

,,Tohle není vůbec dobrý!" Křikla jsem, aby mě bylo přes vítr slyšet.

,,Akiro, tesáky!" Křikla jsem a rychle se transformovala.