City Of Love [CZMLFF] [Dokončeno]

25. Nemůžeme být spolu

Vstala jsem s vydala se domů.

Dneska už do školy nejdu!

Práskla jsem za sebou dveřmi a vyběhla nahoru.

Tam jsem hodila s taškou na postel, Tikki neTikki.

Svalila jsem se na zem a ignorovala to, že jsem hned vedle sebe měla postel.

,,Hlavně klid, Mari. Všechno je v pořádku" řekne Tikki a přitulí se ke mně.

Kolikrát mi to už někdo řekl?!

Ozvalo se zaklepání na poklop.

Sakra kdo to zase kurva otravuje?!?!

Ten někdo nečekal ani na povolení a vřítil se dovnitř.

,,Marinette!" Křikl a přihnal se ke mně.

,,A-ahoj Wolfe" řeknu a on mě obejme.

,,Viděl jsem tě plakat, co se stalo?" Zeptá se a odhrne mi pramínek vlasů z očí.

,,Nic" odseknu a utřu si slzy.

,,Neříkej, že se nic nestalo, když vidím, že brečíš" řekne a pozoruje mě jako....eeee...to.... hladový pes granule...

,,Prosím, neřeš to" poprosím ho a on pouze přikývne.

Zvenku se ozve obrovská rána a já moc dobře vím, co to znamená.

,,Em, Wolfe, neměl by jsi jít?", ukážu směrem ven.

,,Dobrý, dneska to beze mně zvládnou, budu tu s tebou" pronese.

A sakra!

Hej Wolfe, dej si vodstup, ok? Já jsem Beruška v těžký depce, takže tam musím naběhnout svůj Rambo style a zase zachránit Paříž. Takže vycouvej a já se du transformovat!

Fajn, tohle asi není úplně dobrý vysvětlení.

Ehm.

,,Wolfe? Měl by si jít" začnu zběsile artikulovat.

,,V poho, oni to zvládnou! Zvládali to i beze mně, takže jeden padouch pro ně bude hrač-"

,,Okamžitě se zvedni a naklusej jim pomoct!" Křiknu a znovu ukážu směrem k poklopu.

,,Fajn, už jdu" začne se smát.

,,Ale hned potom přijdu znova" dodá a vyskočí ven.

Fajn, takže dnešek bude docela záhul.

,,Tikki, tečky!"

Pohled Adriena

Když Marinette vyběhla v slzách ze třídy, věděl jsem, že je něco špatně.

Když narazila do Nina, všimla si mě a koukla se na mě pohledem týraného štěněte.

,,Nino? Co se stalo?" Zeptám se a dívám se směrem kam běží.

,,Ty jsi si toho nevšiml? Je toho plnej FB. Někdo vás prej viděl, když jsme odešli z tý zmrzky. Prej ti řekla, že ji miluješ a ty jsi ji poslal do prdele" řekne Nino a Jason přikývne.

,,Co?! Kdo to napsal?!" Vyjeknu vyděšeně.

,,To nevim, bro. Má to i svůj vlastní hashtag. Koukej" řekne a ukáže mi obrazovku mobilu.

,,#AdriHaMari?"

,,Jo, Adrien Hate Marinette. Drsný, co? Hej, je to pravda?" Zeptá se, ale já ho ignoruju a vyběhnu za ní.

Kdo by to mohl napsat?!

Jen tak tak jsem jí stíhal. Je opravdu rychlá.

Za chvíli zastavila a sedla si pod strom.

,,Mari?" Ozval jsem se a přiblížil se.

,,Jdi pryč!" Odpálkovala mě.

,,Marinette, poslouchej-" začnu znovu.

,,Ne, vypadni!" Řekne znova a utře si slzy.

Snažil jsem se jí uklidnit, říct jí, že jsem to neudělal já, ale marně.

,,Víš, že jsem tomu dřív i věřila?! Že jsem věřila, že jsi jiný? Sakra! Já tě dokonce-" zasekla se a odvrátila pohled.

,,Co jsi?"

,,Milovala tě" zašeptala potichu.

,,V-vážně?" Zeptal jsem  se zmateně.

,,Jo"

,,Takže, když jsi koktala, ty jsi se mě nebála?"

,,Bála?! Ne. Byla jsem prostě mimo" řekla a ušklíbla se.

,,A víš, co je na tom nejhorší?!" Vyjekla.

Mlčel jsem.

,,A-asi tě miluju i teď"

Nastalo naprosté ticho.

J-já tebe asi taky, Marinette Dupain-Cheng...

Ale Berušku miluju víc...

My dva prostě nemůžeme být spolu, ikdyž vím, že mě za to budeš nenávidět...

Přiblížil jsem se a... zase ji políbil.

Po chvíli jsem se odtáhl.

Zmateně zamrkala.

,,Promiň Mari, ale tohle by neklapalo. Jednou budeš šťastná, ale... ne se mnou" řekl jsem a pomalu odešel.

Věděl jsem, že mě za to bude nenávidět ještě víc, ale já prostě musel.

Právě se vzdávám Marinette,  kvůli pařížské superhrdince.

Dojdu před školu a ozve se obrovská rána.

Zajdu za roh a rozhlédnu se okolo.

Nikdo.

,,Plaggu, drápky!"