City Of Love [CZMLFF] [Dokončeno]

33. "Jsi blázen!"

Co?!

Ne, ne, ne!!

To je špatně!!

Všechno je to špatně!!

On mě nemá milovat!

To se nemělo stát...

,,Prosím...Řekni něco" šeptl.

Cítila jsem, jak se mi stáhlo hrdlo.

,,W-Wolfe? J-Jsi skvělý kamarád, a-ale já mám někoho jiného..." sklopila jsem hlavu.

,,C-co?! To se stát nemělo! Měla jsi mi ty city opětovat!" Křikl a v ten moment jsme neměla zrovna radost nad tím, že byli všichni pryč, nebo měli hodinu.

Takže jsme tam stáli jenom my dva.

,,P-promiň..."

,,T-takhle to být nemělo! Nemělo! Miluješ mě! Já vím, že jo!" Začal se smát.

Dobře, teď se popravdě dost bojím!

Vypadá jako psychopat!

,,A-asi půjdu domů..." Řeknu nervózně a udělám krok dopředu.

,,Ne, Marinette! Musíme být spolu! Chápeš?! Jsme si souzeni!" Vyjekl znovu a zatarasil mi cestu.

,,W-Wolfe?! Přestaň..." vykoktala jsem a snažila se najít rozepínání náhrdelníku.

Hned jak jsem ho našla, odepla jsem ho a natáhla ruku k Tesákovi.

,,Ne! To nemůžeš! Nesmí to takhle skončit!" Popadl náhrdelník do ruky.

Já! Chci! Sakra! Pryč!

Udělám krok doleva a pak se rychle rozeběhnu pryč.

,,Ne! Stůj!" Probere se z transu a vyběhne se za mnou.

Jakou mám šanci utéct superhrdinovi s nadlidskou rychlostí?!

Přesně tak...Žádnou!

Popadne mě za ruku a otočí zpět k sobě.

,,J-já vím, že mě miluješ! Přiznej to!" Křikl tak hlasitě, až jsem si jednou rukou musela zakrýt ucho.

,,P-prosím. Pusť mě" snažila jsem se vykroutit.

Marně.

,,Notak, Marinette. Přiznej to!" Začal se zase smát.

Tohle se mi vážně nelíbí!

,,Pusť mě, sakra!" Vyjela jsem na něj a kopla ho do nohy.

Ani to s ním nehlo.

Začala jsem křičet o pomoc.

,,Psst" zašeptal.

,,Nikdo tě neuslyší, víš? Chtěl jsem tuhle chvíli jenom pro nás dva. Evakuoval jsem je"

,,Jsi blázen!"

,,Ano, sladká Marinette, ale do tebe" přitáhl si mě k sobě.

Hnusil se mi.

Začala jsem sebou mrskat a zběsile kopat.

Přitiskl mě na zeď a držel tak, abych se nemohla bránit.

,,Stačí jeden malý polibek" nahnul se ke mně.

Zvedl se mi žaludek a po tváři stekli první slzy.

Proč já?!

Byl jenom kousek od mých rtů, když ho naštěstí někdo vyrušil.

,,Vypadni od ní, hajzle!" Zařval Kocour a odhodil ho.

,,D-děkuji" slzy se spustili plným proudem.

,,Jsi se mnou. Neboj" začal mě hladit po zádech.

,,Ty chodíš a ním?!" Vyprskl znechuceně.

J-jak se mohl takhle změnit?!

Byl to jeden z nejlepších kamarádů a teď?!

Teď se ho bojím!

Tak strašně bojím!

,,Neboj, princezno" zašeptal Kocour a přišel přímo k němu.

,,Nikdy jsi se mi nelíbil. Už vím proč ty,kreténe!" Vyjel na ně Kocour a bouchl ho pěstí do obličeje.

Já se vyděšeně krčila u zdi.

Tesák si otřel krev, která se mu valila z nosu.

,,To je smutné. Viď, sladká Marinette? On si myslí, že ho miluješ" začal se zase smát.

Dost! Sakra, pukne mi z toho hlava!

,,Miluju ho!" Vykřikla jsem a pomalu se zvedla na nohy.

Přešla jsem ke Kocourovi, který si mě k sobě přitáhl.

,,Jeho miluju. Ty se mi hnusíš!" Vykřikla jsem a utřela si slzy.

,,Vypadni!" Vykřikla jsem a Tesák se neochotně zvedl.

Po tváři mu steklo několik slz, ale i tak se zase usmál.

,,Já vím, že mě miluješ. Ty to taky víš...Ach, sladká Marinette. Jsi ták slepá..." usmál se a odběhl pryč.

,,Ch-chci domů" popotáhla jsem a Kocour mě popadl do náruče.

Pomalu se mnou odešel domů.

Přišel ke dveřím a já roztřesenými prsty odemknula naše dveře.

Vyběhla jsem nahoru do mého pokoje a svalila se na postel.

Začala jsem brečet, ale hned jak jsem ucítila ruku na mých zádech, uklidnila jsem se.

,,Co se to s ním stalo?" Zeptala jsem se a popotáhla.

,,Obávám se, že takový byl vždy" smutně se usmál a já ho rychle objala.

,,B-bojím se" začala jsem brečet ještě víc.

,,Neboj, princezno. Jsem tady a budu tady s tebou už navždy"

,,Slibuješ?" Utřela jsem si slzy.

,,Slibuji na všech svých devět životů" přitáhl si mě do polibku a já doufala, že tohle je konečně náš šťastný konec.

×Konec×

Kecám😂😂
Věřili by jste, že měl být Tesák ta nejmírumilovnější postava?
A já z něj udělám psychopata...😂😂Fail😂😂
Docela Yandere týpek, co?😂 No nevadí...😂😇😈