City Of Love [CZMLFF] [Dokončeno]

32. Miluju tě, Marinette...

,,Pro dnešek vše. Můžete si zbalit" pronesla učitelka větu, na kterou jsem čekala celý den.

Hned jsem se vyřítila ze třídy, ignorujíc volání Alyi a Marii.

Bohužel jsem neběžela sama.

Ta obluda s blonďatou palicí běžela hned vedle mě.

Ignorovala jsem to.

Uvidím se s Kocourem!

Zpomalila jsem.

Stoupla jsem si ke skříňce a chystala se přezout si boty.

,,Ale,ale... Marinette Dupain-Cheng" pronesla ta blondýna s mozkem menším, než hopík.

,,Vau! Tleskám...Znáš mé jméno! Měla by jsi si promazat paměť, bůhví, kolik se ti do toho tvýho mozečku vejde informací" pronesla jsem posměšně a dál se věnovala špíně, kterou jsem měla na botě.

Mimochodem, ta špína, byla rozhodně zajímavější než Chloé.

,,Ha. Vtipné, Dupain-Cheng. Jenom jsem se tě chtěla zeptat, jak se ti líbil ten příspěvek od Adrienka?" Teď se usmála ona.

Odložila jsem botu zpět do skříňky a otočila se přímo na ní.

Musí to vytahovat?!

Adrien je prostě kre...

Moment!

,,To ty! Ty jsi to napsala!" Vyjela jsem na ní.

Tím jsem si od ní vysloužila sarkastický potlesk.

,,Pak kdo tu má malý mozek. Jaké to je? Obvinit a nenávidět nevinného člověka? Pověz Marinette. Jaké pak to je?" Ten její obličej.

Jak může být někdo tak zlý?!

,,Děje se něco?" Za mnou se objevil Adrien.

,,Adrienku! Tady jsi! Jak to můžeš Marinette trpět?! Zrovna tě tu urážela!" Přihnala se k němu, objala ho a myslím, že kdyby tu nebyli lidi, hned by si to s ním rozdala.

Já ho urážím?!

Jakože cože?!

Já právě teď zjistila, že jsem seřvala Adriena kvůli ničemu...

Nemám důvod ho nesnášet!

Jenom mě odmítl...

A to tak bolelo!

,,To by Marinette neudělala, Chloé" ozve se Adrien a Chloé se okamžitě zakucká.

,,Co?! To jakože lžu?! To bych nikdy neudělala! Ty to víš, zlato..." začala na jeho hrudi dělat prstem kolečka.

,,Ano lžeš. Pořád lžeš" řekl klidně a Chloé se zmateně odtáhla.

,,Co?!" Vypískla zmateně.

Přesně tak...

Co?!

,,Mám tě plné zuby, Chloé. Pořád za mnou lezeš a přisáváš se na mě. Mám toho dost. Nejsem žádný "tvůj Adrienek". Nesnáším, když mi tak říkáš a nesnáším, když se mě dotýkáš" řekl zase ledově klidně.

,,Prosím?!" Vyjekla Chloé ublíženě.

Jenom jsem tam stála.

Zmatená, zaskočená, vyděšená a zvláštním způsobem i šťastná...

Nemůžete se na mě zlobit!

Je to Chloé!

,,Přesně tak. Nelez za mnou, ok? Nikdy s tebou chodit nebudu. A mimochodem-..." věnoval mi pohled.

Nebyl to ten pohled na který jsem od něj byla zvyklá.

Vždy měl v očích jiskru.

Vždy se smál...

Vždy se na mě usmál, když jsem koktala směrem k němu...

Tenhle pohled byl...

Jiný.

Plný smutku, lítosti a hlavně lásky.

Opravdu ten pohled mířil na mě?!

,,Vím, že jsi na internet dala tu zprávu ty! Vím, že jsi chtěla, aby mě Marinette nesnášela...Tleskám ti! Povedlo se ti to! Ale mě nedonutíš, abych ji nesnášel! Nikdy jí nebudu pohrdat. Narozdíl od tebe" Vyjekl.

Chloé se rozběhla pryč.

O-opravdu to řekl?!

Podíval se na mě ztrapeným pohledem.

Pak se zkrátka otočil a vydal se k odchodu.

,,To není pravda...!" Křikla jsem.

Zmateně se otočil.

,,Taky tě nemůžu nesnášet a..." přeskočil mi hlas.

,,A ani pohrdat" usmála jsem se.

Věnoval mi upřímný úsměv a odešel.

Možná jsem se v něm opravdu spletla...

Rychle jsem si obula boty a vyšla ven.

Opřela jsem se o zábradlí a čekala na Kocoura.

Kde teď asi je?

,,Marinette?"

Ten hlas...

,,A-ahoj Tesáku" usmála jsem se.

,,J-jo. A-ahoj" vykoktal a podrbal se na zátylku.

,,Chtěl jsem ti něco říct... U-už dlouho" hlavou jsem pokynula ať pokračuje.

,,P-počkat! Něco pro tebe mám" řekl a vytáhl krásný náhrdelník s měsícem.

,,Páni! Moc děkuji, ale tohle nemůžu... Určitě byl moc drahý" podám mu ho zpět.

,,Mari?" Vedle mě se objeví Alya.

,,Ano?" Kouknu se na ní.

,,Jsi v poho? Slyšela jsem s Mariou o té hádce u skříněk" objala mě.

,,Jo, je to dokonce lepší než předtím" usměju se, tentokrát na Mariu, která stála za Alyou.

,,Budeme muset. Měj se kočko" pronesla a pohledem stále hypnotizovala Tesáka.

Kdyby pohled zabíjel, Tesák by si mohl rovnou vykopat hrob.

,,No, co jsi mi chtěl?" Usmála jsem se, tentokrát na opět na Tesáka.

,,Jo...Jasně...Emm...Už vím! Musíš si ho vzít" udělal stěněčí oči.

,,Tak dobře" řekla jsem po chvíli a nechala si od něj náhrdelník zapnout.

,,Sluší ti" usmál se.

,,Jo, díky" odpověděla jsem, ale pohledem jsem stále hledala Kocoura.

Kde se mohl tak zdržet?!

,,A teď k tomu hlavnímu..."

,,Ano?" Řekla jsem po chvíli trapného ticha.

,,Víš...Pamatuješ si jak jsme se poprvé potkali?" Zeptal se.

Souhlasně jsem přikývla.

,,V tu dobu jsem neměl dobré období...Všechno šlo z kopce, ale i tak jsem se na tebe usmál" přešlápl.

,,Pamatuju si" přikývla jsem.

,,Byla a stále jsi jiná než ostatní"

,,T-tak děkuji?"

,,Marinette?" Zeptal se a podíval se mi přímo do očí.

Ticho.

,,Marinette Dupain-Cheng, já tě miluju"