Pomsta nebo láska?

2 Kapitola

Na obrázku Gabriella.



Stála jsem na místě a zírala na něj jako kdybych viděla ducha. ,,Líbí se ti můj brácha?'' řekla Gabriella zvědavě a čekala na mou odpověď. ,,Ne jasně, že ne. Počkat. Řekla jsi můj brácha? On je tvůj bratr?'' dost mě to zaskočilo. ,,Jo a jmenuje se Luk.'' Řekla nadšeně. Luk nás uviděl a mířil si to k nám. ,,Ahoj'' řekl tím svým užasnym hlasem. ,,Ahoj. Seš Luk viď? Já jsem Niky.'' Myslela jsem, že se propadnu do země! ,,Těšíme Niky a kdo ti vyzradil mé jméno?'' Kdo jiný než Gabriella.'' řekla jsem a začali jsme se smát. ,,No jasně kdo jiný. Měl bych ti asi představit takovou naší menší partičku. To je můj bratr Adam.'' ukázal na kluka s krátkými černými vlasy a  tmavě hnědými oči. ,,A tohle je náš nejlepší kámoš Rick.'' teď ukázal na kluka, který má krátké špinavě blonďaté vlasy a tmavě hnědé oči. Vypadá to, že hnědé oči sou v módě. V duchu jsem se zasmála. ,,Kluci pojďte sem na chvilku, prosím.'' zakřičel na ně a oni se pomalu přibližovaly k nám. ,,Kluci tohle je Niky.'' Podívali se na mě a já v tu chvíli trochu znervózněla. ,,A-ahoj.'' bože víc jsem se ztrapnit nemohla! ,,Ahoj'' řekli oba najednou. Gabriella se začala smát až se skoro válela na zemi. Nevím ani proč, ale za chvilku jsme se smáli všichni. Zvoní!!!! Díky bohu. Oddechla jsem si a sedla si do lavice vedle Gabrielly. 



Konec školy uběhl docela rychle. Jsem fakt ráda, že už můžu jít domů. Dneska byl trapný a zvláštní den. Už sem byla skoro pryč z dohledu školy, když na mě Luk zavolal ať na něj počkám. Dohnal mě docela rychle, zvláštní. ,,Ahoj.'' řekla jsem celá vysmátá, protože byl celý udýchaný a sotva popadl dech. ,,A-ahoj.'' Vyprskla jsem smíchy. Pobral dech, koukl se na mě a pozvedl obočí s otázkou ,,Co je? Co sem provedl?'' Začala jsem se smát ještě víc. ,,Ale nic.'' řekla jsem v půlce smíchu. ,,Dobře. Kde vůbec bydlíš?'' Popadla jsem dech a odpověděla ,,Na konci města.'' Proč tak daleko?''Ani nevím. Co, potulují se tam uchylové?'' hned jsme se začali smát. Ani sem nepostřehla, že celou dobu jde za námi Gabriella s Adamem a Rickem. ,,No řekl bych, že i možná jo.'' tak takový výtlem jsem neměla už dlouho. Došli jsme k jejich baráku a rozloučili se. Luk mi nabídl, že mě doprovodí, ale odmítla jsem. Vypadal unaveně. Rick bydlel hned vedle domu Luka, Gabrielly a Adama.



Cestou domů jsem dost přemýšlela. Konečně sem našla ty pravý přátelé. Aspoň doufám. Říkala jsem si v duchu. Došla jsem před barák, když jsem chtěla otevřít mamka to stihla dřív a mateřsky mě obejmula. S radostí jsem jí obětí opětovala, ale nevěděla jsem proč tak zhurta. Samozřejmě, že se objímáme často, ale tohle bylo dost zvláštní. Přestala mě objímat a koukla se na mě vystrašeným výrazem. Už asi vím o co šlo. Přišla sem domů o půl hodiny později. ,,Moc se omlouvám. Nechtěla jsem tě vyděsit.'' řekla jsem smutně. ,,V pořádku jen jsem měla strach.'' usmála se a to mi zvedlo náladu. Vešla jsem do obýváku. Táta zamnou přišel a objal mě. ,,Já vím. Promiň.'' Myslela jsem, že mě zamáčkne. ,,Broučku, měli jsme strach.'' nesnáším, když mi říká broučku. Už nejsem malá, ale to asi táta nikdy nepochopí. Přece jen je mi 18 let! Najedla jsem se a chtěla jsem jít do pokoje, když mi narostly tesáky a mé oči zčervenali. Sakra! Řekla jsem v duchu naštvaně. Rychle jsem utíkala do pokoje pro pytlík s krví i když na mě mamka volala. Rychle jsem se napila, abych neudělala nějakou hloupost. Mamka přišla do pokoje opět s vystrašeným výrazem. ,, Co se děje?'' Jen tak tak jsem schovala zbytek pytlíku s krví. ,,Nic, jen jsem potřebovala .... tužku. věčí kravinu jsem říct nemohla. ,,Zlato, vážně co se děje?'' řekla s přísným pohledem a to znamená že mám okamžitě říct pravdu jinak to dopadne špatně. ,, Jen sem viděla tátu jak na mě pořád zírá a stále se o mě bojí. Nechtěla jsem mu to dělat ještě těžší.'' vzdychla jsem smutně. Mamka se na mě podívala a začali jí padat slzy. ,,Jsi ta nejlepší dcera na světě!'' dala mi pusu na čelo a odešla dolů. No nejsem já dobrá herečka? Byla už tma tak jsem si lehla a těšila se na zítra. Nebudete mi možná věřit, ale nejvíc na Luka. Nevíte čím to je? Nevím co se to se mnou děje...



Překvápko! Doufám že se vám další kapitola líbila. Moc ráda je píšu a doufám, že je budu psát i nadále. Upřímně mi piště do komentářů co byste chtěli změnit. A nebojte v další kapitole bude pohled Luka. Omlouvám se za gramatické chyby a těším se na vás příště. Zatím ahoj. :)
                                                                                                    Loučí se Borůvka.