25 Kapitola

17 1 0
                                    

  Po chvíli jsem uslyšela povědomý hlas. ,,Niky?....  


,,Jsem tady!''  zavolala jsem bez váhání. ,,Luku je tady!'' zavolala Gabriella nejspíš na Luka. ,,Jsem tu zamčená.'' oznámila jsem jim. ,,Jdi ke straně. Zkusím vyrazit dveře.'' když jsem uslyšela Lukův hlas hrozně mě to uklidnilo. Jedná rána nic. Druhá nic. Třetí rána byla mnohem silnější a proto se to povedlo. Luk ihned vstal a zíral na mě. Chvíli do očí, chvíli na mé zranění. ,,Proboha Niky ty jsi na....'' nestihl to doříct, protože jsem mu skočila do náručí. ,,Promiň mi to. Promiň mi to všechno.'' říkala jsem mezi objetím. Luk si oddechl štěstím a přitáhl si mě blíž k sobě. 



Adam:

,,Dám ti cokoliv jen ji uzdrav.'' snažil jsem se mluvit v klidu, ale zrovna dvakrát nejlíp mi to nešlo, když jsem věděl, že Niky moc času nezbývá. ,,Máš ji rád co?'' povytáhl jedno obočí. ,,I kdyby jo tak to není tvoje věc.'' odpověděl jsem po chvíli přemýšlení. ,,Udělal by si cokoliv, aby byla v pořádku.'' upřel na mě svůj zrak a očekával odpověď. Já jen mlčel a on poznal, že říká pravdu. ,,To není možné. Adam Stenford se zamiloval.'' řekl pobaveně. ,,Je jedno co cítím já. Ona miluje Luka a já jim to přeji. Pokud je Luk vše, aby byla šťastná tak ji nechám být.'' odpověděl jsem sebevědomě. Mike se zarazil. ,,Sám moc dobře víš, že to nevydržíš. A navíc jak se ti může líbit někdo tak upjatý? Stejně na tebe sere....'' nestihl to doříct, protože jsem ho odstrčil ke zdi. ,,Není upjatá!'' v mém hlasu byl jen vztek. Mám chuť ho na místě zabít, ale musím ho přesvědčit, aby vyléčil Niky. ,,Radím ti, aby si mě pustil. Pro Niky to nemusí skončit nejlíp.'' řekl také o něco naštvaně. Pustil jsem ho a o kousek odstoupil. ,,Co tedy chceš?'' vydal jsem ze sebe. Jen na mě zíral a po chvíli se arogantně usmál. ,,Něco by tu bylo.'' řekl.

(....)

M: ,,Souhlasíš?''
A: ,,Mám na vybranou?''
M: ,,Obávám se, že ne.''
A: Povzdechnutí. ,,Fajn.''
M: ,,Máš na to týden. Nemůžu se dočkat.'' mrkl na mě.


Odešel k lince a vzal si do ruky menší lahvičku. Kousnul si do ruky a krev přelil do lahvičky. Lahvičku s krví mi předal a zmizel. Rychle jsem se vydal na rohu do našeho pokoje. Dveře byly vyražené. Myslel jsem, že omdlím! Vtrhl jsem dovnitř a zahlédl jsem Niky v objetí s Lukem. Díval jsem se na její šťastný úsměv, slzy štěstí v očích. Povzdechl jsem si a všichni se podívali na mě. Luk pustil Niky a mířil si to ke mě. ,,Myslíš to vážně? Uneseš ji, nakazíš ji a ještě se tu hodláš ukázat?'' řekl mi do očí hrozně vztekle. Nic jsem neříkal. Jen jsem stál, přejížděl z jednoho na druhého a doufal, že aspoň jednou bude někdo na mojí straně. Znovu jsem si povzdechl a podíval se Niky zpříma do očí. Ovšem Luk mi zatarasil výhled. ,,Tady je lék. Já jdu.'' podal jsem Lukovi lék a byl na odchodu. ,,Adame počkej!'' zavolala na mě Niky. Já, Gabriella i Luk se na ni udiveně podívali....

Pomsta nebo láska?Kde žijí příběhy. Začni objevovat