Pomsta nebo láska?

3 Kapitola

Na obrázku Luk.



Crrrrr!!! Nebudete tomu věřit, ale nesnáším svůj budík! ,,Miláčku, stávej ať stihneš snídani.'' křičela na mě mamka zezdola. Vstala jsem, oblékla se a neučesaná šla dolů. Táta se samozřejmě začal smát. Snědla jsem snídani, vyčistila si zuby, oblékla se a utíkala do školy, protože sem měla zpoždění. Vešla jsem do třídy. Sakra, zase! Všechny oči ve třídě hlavně učitele na mě upřeně zírali. Trapas! Stála jsem na místě jak přibitá a zírala stejně jako ostatní. Když už to bylo vážně trapné učitel řekl ať si sednu na své místo. Byla jsem za to opravdu ráda! Sedla jsem si vedle Gabrielly a stále jsem se cítila trapně. Luk se na mě celou hodinu upřeně díval. Snažila jsem si toho nevšímat, ale chvilkami to opravdu nešlo. Skončila hodina, konečně! Chtěla jsem odejít, ale přišel zamnou Luk. ,,Ahoj.'' samozřejmě že to bylo na mě. ,,Ahoj.'' dneska jsem byla trochu mimo a cítila jsem, že něco pokazím. ,,Proč si přišla tak pozdě?'' Nezvonil mi budík.'' nic lepšího jsem nevymyslela. Bolela mě hlava, protože jsem měla hlad! Od rána jsem žádnou krev neměla. ,,Stalo se něco?'' řekl vyděšeně. ,,Ne jen mě bolí hlava.'' Další hodina byla oddělená.



Luk
Dneska ráno jsem se těšil do školy. Celou noc jsem přemýšlel o Niky. Ráno jsme si dali snídani. Adam samozřejmě snědl skoro úplně všechno co bylo na stole kromě naší porce s Gabriellou. No což vlkodlaka jinak nenakrmíte. Celou cestu do školy jsem se snažil od Gabrielly něco dozvědět o Niky. Po čtvrt hodině přemlouvání mi došlo, že mi nic neřekne. Nevím proč, ale nemohl jsem Niky dostat z hlavy. Připadá mi zvláštní, plná energie, odvahy a to jsem nezmínil to, že je strašně krásná! Do školy nedorazila, zvláštní. Po pěti minutách po zvonění přišla do třídy. Jak zavřela dveře zkameněla, protože celá třída na ní zírala. Když jsem chtěl něco říct ozval se učitel a řekl ať si sedne na své místo. Celou hodinu jsem jí upřeně pozoroval. Snažil jsem si přečíst každou část jejího života, ale nešlo to. Něco mě nepustilo dovnitř. Vždycky jsem ve chvilce dokázal o jakémkoli člověku říct cokoli, ale u Niky jsem nic nedokázal říct. Adam se na mě chvíli díval a pak mě vyrušil od pozorování Niky. ,,Co blbneš?'' řekl jsem potichu, aby mě nikdo neslyšel. ,,Nic brácho. Jen mi přišlo, že tě už konečně musí někdo zastavit od pozorování Niky. Začalo to být trochu divný.'' myslel jsem, že ho vážně zabiji, ale pochybuji, že bych ho porazil. Vlkodlaci jsou o hodně silnější než upíři hlavně, když se promění. Já jsem asi jediný kdo se umí ovládat. Adam se při úplňku chová jak utržený ze řetězu a Gabriella moc nedokáže udržet svoji touhu po lidské krvi. Naučili mě to rodiče než zemřeli. Příčina smrti je prý neznáma, ale já moc dobře vím kdo to udělal i ostatní. Otec byl vlkodlak a matka upír, proto jsme tak složitá rodina. Rick je kouzelník neboli čaroděj, to je jedno. Rick se nemá čeho bát pokud nebude ve škole kouzlit. Všiml jsem si, že se Gabriella s Niky o něčem baví. Zaposlouchal jsem se svým super upířím sluchem. Slyšel jsem jen krátkou větu a pak se přestali bavit. Gabriella řekla něco jako: Ale prosím tě Niky, nic se ti nestane slibuji. Po chvilce řekla Niky ,,Fajn'' a zazvonilo na přestávku. Šel jsem za Niky, ale zdála se mi nějaká skleslá. ,,Ahoj'' řekl jsem. ,,Ahoj.'' řekla jako kdy by jí něco trápilo. Zeptal jsem se co se stalo, ale řekla, že nic. Měla jinou hodinu takže sem neměl šanci nic zjistit. Gabriella ovšem měla hodinu se mnou tak jsem toho využil. ,,Ahoj, hele Gabriello o čem jste se bavili o hodině?'' vypadala nervózně a hned mi došlo, že důvod proč je Niky otrávená je Gabriella. ,,Ale nic. Fakt nic. Jen jestli mi půjčí gumu.'' zasmál jsem se. ,,A teď vážně. Na co ses ptala? A nelži poznám to na tobě.'' její obličej se změnil v naštvaný místo v nervózní. ,,Luku, Niky je jiná.. je zvláštní. Připadá mi, že jí můžu říct všechno a taky to udělám.'' rychle odešla, abych nemohl nic říct. No to nemyslí vážně? Nemůže jí to říct, když se nás bude bát a já už jí možná nikdy neuvidím. Nesmím to dopustit.  Spěchal jsem za Gabriellou na hodinu, ale nebyla tam. Kam mohla jít? ,,To ne..'' řekl jsem dost nahlas.



Díky za to, že čtete můj příběh. Jsem moc ráda, že se vám líbí. No tedy doufám, že se vám líbí. :) Opět se omlouvám za gramatické chyby a těším se na vás příště. Zatím ahoj.
                                                                             Loučí se Borůvka.