Pomsta nebo láska?

5 Kapitola

Děkuji SelenaNohelová a LovelyDemon368 za hlasy díky vám je tu další díl. 6 kapitola vyjde ve středu, protože trochu nestíhám psát. Moc děkuji.




Na obrázku Rick.



Ráno jsem se uklidnila, nasnídala, připravila a vyrazila do školy i když se mi tam vůbec nechce. Večer sem si četla Eleanořin deník. Moc mi pomohlo si na ní zavzpomínat. Dnes je pohřeb. Nevím jestli to zvládnu mám strach. Nezvládnu to! Ani pohřeb, ani školu! Otočila jsem se, strašně jsem se lekla, protože přede mnou stála Gabriella. Měla slzy v očích a obejmula mě. Obětí jsem jí opětovala. ,,Niky... musím ti něco říct a tentokrát to vážně řeknu, slibuji.'' cítila jsem, že je opravdu připravená mi říct pravdu. Luk s Adamem a Rickem nás pozorovali. ,,Fajn. Tak mluv.'' nevím jestli jsem byla připravená slyšet pravdu, ale buď teď nebo nikdy. ,, Já jsem upír, Luk je upír, Adam je vlkodlak a Rick je čaroděj. Ehmmm... Jsi v pohodě?'' koukala jsem na ní asi půl hodiny s otevřenou pusou. ,,Dob-ře.'' řekla jsem na konec. ,,Takže jsi v pohodě? Chápeš to? Věříš mi?'' vypadá stejně nervózně jako já. ,, Ano, ano a ano.'' polka jsem a utíkala do třídy. Zaslechla jsem jak na mě Gabriella volá, ale jsem rychlejší. První hodinu jsem měla sama, ale druhou všichni společně. Proč musí zvonit? Ne prosím ne! Samozřejmě, že na mě čekali ve třídě. Dala jsem si tašku vedle Gabrielly a šla pryč. Jenže sme byli ve třídě jen my takže to je složité. Luk rychlostí blesku stál přede mnou. ,,Dost Luku! Nech mě jít. Nemám náladu se zrovna s tebou bavit.'' nic neříkal a ani mě nenechal odejít. Nemůžu uvěřit na co právě myslím, ale sem přesvědčena, že to udělám. Rychlostí blesku jsem mu podkopla nohy a utekla ze třídy. Naštěstí mě nikdo neviděl. Než jsem odešla viděla jsem udivené obličeje všech. Zazvonilo a já neměla na vybranou. Musela jsem jít do třídy. Přišla jsem těsně před učitelem takže nestihl nikdo nic říct. Uff. Celou hodinu jsem s Gabriellou nepromluvila. Nesnažila se navázat konverzaci. Bylo to tak lepší. Hodina skončila. Čekala jsem, že za mnou přijdou, ale jen kolem mě prošli jako kdybych neexistovala! Mrzelo mě to, ale je to třeba aspoň na pár dní. Ne, dost! Musím jít za nimi. Stoupla jsem si před Gabriellu a dlouze ji objala. Všechny jsem objala i když Adam se rychle odtáhl. Nejspíš jsem ho asi naštvala. 


Další den:
Ve škole jsem Gabrielle prozradila jedno malé tajemství, že ráda zpívám a že mě to moc baví.

Gabriella: ,,Nekecej, tak šup zazpívej něco.''
Niky: ,,Teď?''
Gabriella: ,,Jo, to zvládneš.''
Niky: ,,No víš, ale já se strašně stydím.''
Gabriella:  ,,Ale no tak.''
Niky: ,,Fajn, ale dneska ne.''
Gabriella: ,,Dobře, platí.''

Samozřejmě, že to Gabriella řekla všem ostatním. ,,Tak jsem zvědavý. Určitě zpíváš skvěle.'' řekl Luk. No jasně. Čeká mě další trapas! 


Luk
Ráno Gabriella všechno řekla Niky. Věděl jsem to. Utekla, samozřejmě. První hodina byla oddělená, druhou jsme měli společnou. S Gabriellou jsme všechny ovládli, aby odešli a přišli chvilku po zvonění. Niky přišla do třídy, dala si tašku vedle Gabrielly a chtěla odejít. Rychle jsem si stoupl před ní. Chtěla odejít, ale já stál jako socha. V tu chvíli mi podkopla nohy a zmizela. ,,Ona je upír?'' řekl jsem všem překvapeně. Ostatní koukali stejně překvapeně jako já. O hodině nikdo nepromluvil ani slovo. Takhle naštvaného Adama sem ještě neviděl. Zeptal jsem se co je, ale očividně Niky nevěří. To by přece nebyl Adam! Vyučování skončilo. Prošli jsme kolem Niky jako kdyby neexistovala. Bolelo mě to, ale bylo to třeba! Skoro jsme byly z dohledu školy, když za námi přiběhla Niky, každého po druhém objala a omluvila se. Adam ovšem omluvu nepřijal, když ho objala, ihned se odtáhl a odešel. Tentokrát ho vážně zabiji!!!! Byl jsem rád, že to Niky všechno pochopila i když není divu, že jo, když ona je taky upír, ale i tak jsem moc rád! Gabriella se s Niky o něčem bavila. Slyšel jsem, že to je tajemství tak jsem byl slušný a neposlouchal. Ovšem nám to všem Gabriella řekla. Jí je taky dobrý něco říct. Šel jsem za Niky. ,,Tak jsem zvědavý. Určitě zpíváš skvěle.'' když jsem odešel ze třídy viděl jsem že je Niky nervózní. Přišel jsem domů a co jsem udělal, když jsem přišel? Dal jsem Adamovi přes držku. ,,Co je? Jebe ti?'' řekl naštvaně, samozřejmě. ,,Ne, ani ne. Jen zkus ještě udělat něco z čeho bude Niky smutná tak to bude bolet víc.'' řekl jsem a usmál jsem se. Odešel a práskl dveřmi. Málem upadly dveře z pantů. Vrátil se a šel ke mě.....


Ahoj. Doufám, že se kapitola líbí. Já vím, že tahle kapitola je trochu divná, ale nic lepšího mě nenapadlo. :) Moc děkuji, že čtete můj příběh. Jsem nadšená! Jste vážně skvělý! Mám vás všechny moc ráda a těším se u další kapitoly tak zatím ahoj. 
                                                                                Loučí se Borůvka.