Nikola Klinfordová po smrti své sestřenice Eleanor netouží po ničem jiném, než po pomstě. Sama však dobře ví, že to nezvládne, když ji někdo nepomůže. Eleanor byla vždy taková zvláštní a když Niky zjistila, že je upír zvykla si. Věděla, že je to těž...
Rychle jsem se vydal do třídy kde má hodinu Niky. Vyrušil jsem hodinu a zařval ,,Gabriello, nedělej to!'' ovšem Gabriella tam nebyla. Takže to je dost velký trapas. Chvilku jsem stál a koukal na ostatní. ,,Omlouvám se za vyrušení, spletl jsem si třídu. Na shledanou. Já ji asi vážně zabiji. Vešel jsem do své třídy a Gabriella už seděla na svém místě. ,,Opět pozdě pane Stenforde.'' učitel není nejspíš rád. Ani se nedivím. Sedl jsem si na své místo.
Konec školy uběhl opět rychle a já opět neměl šanci si s Niky popovídat. Gabriella hned zmizela. Doufám, že neudělá nějakou hloupost. Hodinu jsem čekal před školou než skončí Niky. Když jsem jí uviděl chtěl jsem jít za ní, ale Adam mě popadl zezadu a dal mi pěknou ránu do hlavy. Probral jsem se. Jedině co jsem v posledních pěti vteřinách viděl byl les a ožralý Adam. Mlel kraviny a pak mě zvedl a začal se se mnou prát. Snažil jsem se vyhýbat, ale bylo to zbytečně. Každá druhá rána šla do břicha nebo do obličeje. Udeřil jsem mu takovou ránu, že se málem nezvedl. ,,Co to s tebou sakra je? Uklidni se sakra.'' zařval jsem na něj naštvaně. Podrazil mi nohy a jeho oči se změnili v žluté. Nejspíš jsem ho trochu nasral. Udeřil jsem mu další ránu do obličeje. Konečně byl v bezvědomí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Odvlekl jsem ho domů. Gabriella nás uviděla a strachem málem omdlela. ,, Proboha co se stalo?'' Položil jsem ho na pohovku. ,,Trochu se opil a dal mi přes hubu tak jsem mu to oplatil.'' byl jsem celý od krve. Divil jsem se, že lidé okolo se na nic neptali. Uslyšel jsem zvonek a šel jsem otevřít. ,,Niky co tu děláš?'' koukala na mě jako kdyby viděla ducha....
Niky
Po škole se mnou chtěla mluvit Gabriella, ale před školou nebyla. Zahlédla jsem Luka. Zakopla jsem a když jsem se zvedla Luk už tam nebyl. Sakra co to se mnou dneska je? Šla jsem za Gabriellou domů, aby mi řekla tu důležitou věc co chtěla. Otevřel mi Luk. Proboha! Je celý od krve. Přistoupila jsem k němu a obejmula ho. ,,Sakra co se stalo?'' řekla jsem a pozvala jsem se dovnitř sama. Přišla jsem do obýváku kde Adam ležel na pohovce a Gabriella u něj sedí. ,,Proboha Gabriello. Co se tady ksakru stalo?'' Gabriella ke mě přišla a chtěla mě vzít do svého pokoje, ale Luk nás zadržel. ,,Tohle už mě vážně nebaví, jestli mi okamžitě neřekne te co se tu stalo tak je konec!'' řekla jsem už vážně naštvaně. ,,Niky poslouchej mě. Vím, že to bude znít divně, ale musíme ti říct pravdu.'' jako vážně tak oni mi lhali? Asi jsem se v nich spletla. Bylo mi do pláče, ale udržela jsem se. Nechtěla jsem nic slyšet. Utekla jsem z jejich domu a běžela domů. Mamka s tátou sou ještě v práci. Zalezla jsem do pokoje a vypila dva plné pytlíky krve. Někdo zaklepal. Otevřela jsem a stál tam Luk. Rychle jsem chtěla zavřít, ale Luk strčil nohu do domu. Tak jsem tedy otevřela a pustila ho dovnitř. ,,Nechci nic slyšet.'' chtěla jsem jít do pokoje, ale chytil mě za ruku a obrátil mě směrem k němu. ,, Niky ty to nechápeš. Jde o .....'' nedořekl to, samozřejmě. Nech mě být.'' odsekla jsem mu. ,,A pusť mě.'' řekla jsem ještě víc naštvaně. Bolestivě se mi podíval do očí a pustil moji ruku. Chtěla jsem se omluvit, ale zarazila jsem se. Chybí mi pocit bezpečí, který jsem cítila, když byl v blízkosti. Ještě chvíli jsme na sebe jen zírali, otočil se a odešel. Tentokrát jsem slzy neudržela...
Trochu kratší, ale i tak doufám, že se líbila. omlouvám se za gramatické chyby a těším se na vás příště.Loučí se Borůvka.
