Pomsta nebo láska?

15 Kapitola

,,Cože ten parchant udělal?'' tak to jsem na něj vážně zírala. On se zastává .... Luka? ,,Adame? Jsi v pohodě? Jen že já....'' Kvůli Gabrielle.'' aha to mě nenapadlo. Zasmála jsem se a radši odešla do Gabriellina pokoje. Půjčila jsem si hnědý kabátek a pomalu se vyplížila ven. Adam stále volal s Lukem a Rick nejspíš stále jedl smažená vajíčka. Šla jsem kolem kamenné budovy a lesa. V tom mě někdo chytil a zakryl pusu, abych nevykřikla. Když ruku sundal zvláštně si mě projížděl očima od hlavy až k patě. ,,Kdo sakra si? A proč mě lekáš?'' musela jsem přerušit to trapné ticho a nic lepšího mě nenapadlo. Zasmál se na mě. ,,No řekněme to takhle. Vylekat jsem tě nechtěl no a jmenuji se Mike jsem tvůj úhlavní nepřítel, ale jak se teď koukám můžeme být i přátelé.'' zvedl obočí a ironicky se na mě usmál. ,,Haha vtipný. Beru ty nepřátelé a když už jsme u toho tak mám otázku. Než se pokusíš mi bodnout kolík do srdce.'' sarkasticky jsem se usmála a on udělal to samé. ,,No takovéhle metody nepoužívám, ale ptej se. Rád uslyším poslední slova Nikoly Klinfordové.'' co? on mě zná? ehmmm ..... a mám otázku číslo dvě. ,,Dobrá možná dvě otázky.'' kývl na souhlas a já spustila. ,,Fajn takže......Odkud mě znáš? A otázka dvě. Proč? Proč si ...... Eleanor ..... proč?'' nemohla jsem to říct normálně. Chtělo se mi plakat, ale udržela jsem se. V jeho výrazu byla trochu vidět provinilost, ale nejspíš se mi to jen zdálo. ,,Znám tě, protože jsem znal Eleanor a asi tak 15 let jsem tě sledoval nebo spíš mí lidé. No a Eleanor byla ..... nebyl to dobrý člověk.'' dělá si srandu? Teď už mi slzy vyhrkli. ,,Děláš si prdel? Tak napřed mě špehuješ potom mi zabiješ nejbližšího člověka co jsem na světě měla a teď řekneš tohle?'' neměla jsem sílu už nic říkat. Jen se arogantně usmál. Strašně mi připomíná Adama, ale Adam má aspoň kousek dobra. Umí se omluvit a některé věci brát vážně. Mike je naprostý opak. Koukala jsem na něj a v jeho očích jsem viděla pouze zlost, výsměch, radost z bolesti ostatních a v mých očích byla v tu chvíli jen jedna věc pomsta. Můj výraz se změnil v opravdu naštvaný! Pomalu jsem ho obešla, abych ho zmátla a potom jsem mu podkopla nohy, vzala kousek dřeva vedle a skoro mu to zabodla do srdce. V tu chvíli se arogantně zasmál. ,,Mě jen tak nedostaneš kočičko.'' tím mě naštval ještě víc. Ukázal na mě rukou a v tu chvíli jsem odletěla a bouchla se do zad o strom. Strašně mě bolela hlava. Věděla jsem, že je upír, ale co bylo tohle? ,,Co to?'' řekla jsem zřízeně. Přitáhl mě zpátky ke stromu a byl milimetr ode mě. ,,Nejsem leda jaký upír.'' opět pozvedl obočí. Nesnáším ho. Nesnáším ho!!!!! Snažila jsem se pohnout, ale nešlo to měl hrozně velkou sílu. ,,Nech mě být ty bestie.'' trochu se odtáhl, abych mu viděla do očí. ,,Prosím?'' zadíval se na mě překvapeně. ,,Jsi jen zrůda bez duše. Jsi zrůda! Nic víc.'' znovu jsem se rozplakala, protože jsem si vzpomněla co řekl o Eleanor. Podíval se na mě ..... smutně? No jo herec! ,,Neplakej.'' vážně? Chtěl mi utřít slzu, která mi stékala po tváři, ale uhnula jsem. V tom ho někdo vzal za rameno a srazil ho k zemi. Byl to .....


 Moc se omlouvám, ale úplně jsem zapomněla a opravovala si známky co to jen šlo. Vydám vám dvě kapitoly, aby to bylo fér jo a už píšu nový příběh jménem Můj život hvězdy. Jak jsem řekla (psala :D) této kapitoly budou o něco málo kračí, protože mi docházejí nápady. No kdo myslíte, že zachránil Niky? Snad vás překvapím. No myslím, že ne, ale nevadí hlavně, že se vám líbí můj příběh. :) Tak zatím.
                                              Borůvka.