Pomsta nebo láska?

24 Kapitola

V tu chvíli se mi v hlavě rozsvítilo.....


Můžu jí zachránit. Stačí když dostanu Mikovu krev. ,,Hned jsem zpátky.'' pošeptal jsem ji do ucha a utíkal k tělu Mika. Doběhl jsem na místo, ale Mike už tam nebyl. To není možné. Nemohl se tak rychle vzpamatovat. Co teď budu dělat?



Mike:
Probudil jsem se už zcela v pořádku. Kolem mě byla spoustu krve, ale já jsem se cítil dobře. Tohle mi ještě zaplatí. Především musím najít Gabriellu, Luka a Ricka. Jako kdyby se po nich slehla zem. Slyšel jsem kroky, blíží se ke mě. Rychle jsem se zvedl a vypadl z toho místa. Neměl jsem zrovna moc síly na kouzla, ale na přemístěný do mého doupěte to stačilo. Za těch 10 let mě nenašly. Nepochopím to. Nejspíš to bude tím, že jsem tak úžasný. Musím splnit úkol, ale vůbec netuším kde je její matka. Nedokážu ji zabít. Vždy když se k tomu chystám mě něco donutí nechat ji být. Každopádně nehodlám zklamat stvořitele. I když je po smrti stále mě ovládá. Nebudu volný dokud nesplním úkol. Fajn jde se na výpravu. Očividně ji Adam ublížil. Hrozně rád vyjednávám. 



Niky:
Otevřela jsem oči. Nacházela jsem se v posteli na pokoji co jsem pronajala. ,,Bolí mě hlava.'' řekla jsem potichu a chytla se za hlavu. Slyšela jsem zvuk s prádelny a kroky směrem ke mě. Otevřeli se dveře a ve dveřích stál Adam. ,,Díky bohu jsi vzhůru.'' řekl, když přišel ke mě. ,,Pamatuješ si co se stalo?'' zeptal se. ,,Ano. Já .... kousnul si mě do nohy.'' vyhrkla jsem a ihned se podívala na svou nohu. Skutečně. Vlkodlačí jet se šířil. Byl až na začátku břichu. Moc času jsem neměla. Podívala jsem se na Adama, který sklopil zrak a mlčky se díval na jet, který se blíží k srdci. ,,Nemůžeš za to.'' řekla jsem smutně.


(Niky - Tučně, Adam - Normál, Mike - podtrhnutě) 
,,Abys věděl nejsi takový jak všichni říkají.'' Tak tohle už NIKDY neříkej.'' Ale já to myslím vážně.'' To já taky.'' Jak rozkošné.'' Miku!'' Zdravím.'' Pomoz ji. Prosím.'' Nepomáhám jen tak.'' Dám ti cokoliv.'' Cokoliv?'' Cokoliv.'' Ne!'' Ano.'' To neuděláš! V žádném případě nebudeš vyjednávat s tímhle oplzlým kreténem.'' Vážně?'' Jo myslím to sakra vážně.'' Co blbneš?'' Snažím se ti zachránit krk.'' A já zas tobě.'' Na mě kašli. Stejně by mě jednou zabil.'' 


Jak jsem to dořekla, vzal mě za ruku a odvedl do prádelny. 


,,Tohle neříkej ani ze srandy.'' Není tam málo místa pro dvě osoby?'' Drž hubu!'' Jak je libo.'' Nehodlám se už po třetí smiřovat se smrtí a žít. Je to příšerný pocit.'' To věřím, ale pochop, že ty musíš žít.'' Fajn. Pochopím to až ty pochopíš mě.'' Nehodlám s tebou dál mluvit. Promiň, že to musím udělat, ale je to potřeba.'' Co tím myslíš?'' 


Nedostala jsem odpověď. Místo toho odešel a zamknul mě? 


,,Co si jako myslíš?'' Že budeš žít. Pojď probereme to venku.'' Mile rád.'' Adame! Adame! Miku!'' 



Jako vážně? Po půl hodinovém bouchání do dveří jsem to vzdala a lehla si na matraci. Po chvíli jsem uslyšela povědomý hlas. ,,Niky?....