Pomsta nebo láska?

10 Kapitola

Niky a Gabriella na plese.

,,Tak už to vyklop'' nemohla jsem se dočkat. Vůbec netuším kdo jí mohl pozvat. ,,Jdu s Rickem.'' obrátila hlavu pryč, abych neviděla jak zčervenala. ,,Cože? Ne, fakt? Myslíš to vážně?'' řekl jsem s překvapivým výrazem. ,,Jo.'' broukla potichu. Chtěla jsem říct, že jim to přeji, ale rychle mě zarazila. ,,No tak už běž ať se pořádně vyspíš a ať to zítra rozjedeme.'' řekla s úsměvem a já teda šla. Je dost tma a mamka mě asi zabije, ale jsem přeci upír já se nemám čeho bát. Hned jak jsem si to v hlavě dořekla jsem slyšela šustění v křoví. No bezva už mám husí kůži! Vážně to neznělo jako pták nebo veverka. Zrychlila jsem krok a slyšela zavrčení. Až teď jsem si uvědomila, že je úplněk a že Adam se ještě nevrátil domů. ,,A - Adame?'' zakoktala jsem a strachem jsem se jen třásla. Vzpomněla jsem si co mi říkal Luk pár dní potom co jsme se potkali. Adam je při úplňku utržený ze řetězu. Z křoví se vynořil černý vlk se žlutýma očima. Hned mi došlo, že to je Adam. Začala jsem utíkat, ale samozřejmě, že mě dohnal. Svalil mě na zem a ve vlkodlačí podobě stál nade mnou. V tu chvíli se proměnil zpátky na člověka. Na zemi se válel smíchy. ,,Tobě to připadá vtipný ? Když si mě málem....'' hledala jsem to správné slovo. ,,Zabil? Nekecej měl jsem to pod kontrolou.'' už chápu proč ho Luk tak nesnášíš. ,,Fajn tak zeptám se tě znova. Co proti mě máš? Co sem ti udělala?'' nevím, ale znělo to jako kdybych to řekla provinile. Úsměv mu zmizel s obličeje. Chtěl odejít, ale stoupla jsem si před něj. ,,Vážně?'' opět se usmál. ,,Nedostala jsem odpověď.'' řekla jsem a ironicky se usmála. ,,Nemáš najednou nějak moc odvahy? Ale fajn jak chceš odpovím ti. Vadí mi, že chodíš s Lukem.'' můj úsměv zmizel. ,,Proč? Já..'' přerušil mě. ,,Něco nevíš a ta věc je....důležitá a prostě měla bys to vědět, ale je to na něm, aby ti to řekl.'' zamyslela jsem se a ani si nevšimla, že Adam pomalu odcházel. ,,Adame počkej! O co jde?'' zastavil se, podíval se na mě a chtěl jít dál. Znovu jsem si před něj stoupla. ,,Prosím řekni mi to.'' řekla jsem se zvědavostí v hlase. ,,Nenuť mě udělat něco co nechci.'' díval se na mě smutně. Trochu jsem se bála, ale neodstoupila jsem. ,,Mike. Víc ti neřeknu.'' obešel mě a chtěl odejít. ,,Kdo je Mike?'' samé otázky já vím. Vrátil se ke mě a dlouze se mi podíval do očí. ,,Niky to je složité. Vážně bych ti to neměl říkat zrovna já, ale vážně to chceš vědět?'' nebyla jsem si jistá, ale řekla jsem ,,Ano.'' Fajn. Mike je .... je to vrah. Zabil naše rodiče a Rick byl sirotek. A je možné,že ... zabil i ......'' asi jsem už tušila co řekne. ,,Tvoji..'' Ne!'' rychle jsem ho přerušila. ,,Bože ne, ne!'' Otočila jsem se a rychle spěchala domů. ,,Niky stůj!!!'' volal na mě, ale já neposlouchala. Rychle ke mě přiběhl. ,,Niky hej hej. Klídek.'' asi nikdy neutěšoval člověka. Udělala jsem první co mě napadlo a obejmula ho. Aspoň tentokrát mi obětí opětoval. Brečela jsem mu na rameni jako malá holka. ,,Prosím vymaž mi tu vzpomínku.'' vlkodlaci mají zvláštní schopnost, ale funguje jenom na upíry. Dokáže vymazat jakou - koli myšlenku. Povzdechl si. ,,Rád bych jenže....'' Jenže?'' Jsem blbec. Prostě já...''Tak už to vyklop.'' Nemůžu nebo spíš nechci. Na to jsi pro mě moc důležitá.''Fajn tak dík za informace. Půjdu už domů. Ahoj.'' jako kdyby tu větu neřekl prostě jsem odešla. Chtěl něco říct, ale nechal mě jít. Doma jsem si lehla na postel a snažila se zapomenout, ale prostě to nešlo. Adam šel nejspíš domů. Ani nevím, ale furt se mi na něm zdá něco co je zvláštní a hrozivé, ale i vzrušující a .... radši nic. Radši jsem usla a čekala na zítřejší bezvadný den.



Před plesem:
Další den uběhl strašně moc rychle. Gabriella za mnou přišla 2 hodiny před plesem. Vysprchovali jsme se, oblékli jsme se, namalovali a šli jsme se ukázat mamce. Mamka se opět rozplakala a obě nás obejmula. Za pár minut zazvonil zvonek a to byl signál, že kluci jsou před barákem. Byla jsem trochu nervózní. Bylo mi líto, že Adam s nikým nejde teda myslím, že s nikým nejde. Gabriella vyšla ze dveří první a Rick na ni s úžasem zíral. Potom jsem vyšla já a.....


Doufám, že se kapitola líbila. Děkuji za všechno, omlouvám se za chyby a zatím ahoj.
                                                 Loučí se Borůvka.