Pomsta nebo láska?

11 Kapitola

No kdo asi :)

Když jsem vyšla já, Luk se na mě díval s údivem. Všimla jsem si, že Adam se na mě také díval s vykulenýma očima a jen tak tak zavřenou pusou. Snažila jsem se ho nevšímat a šla za Lukem. ,,Páni....vypadáš vážně úžasně.'' řekl Luk a já se začervenala. ,,Díky.'' nasedli jsme do auta a jeli na ples!!!!! Tančili jsme, trochu i pily, užívali si a padaly jelikož to ani jeden z nás neumí. S Lukem jsme odešli trochu dřív a ostatní tam nechali. Má pro mě překvapení? Trochu se bojím co to je, ale důvěřuji mu. Jeli jsme v autě asi půl hodiny potom jsem usla a probudila se na místě. Nemůžu uvěřit kde jsme byly! Stála jsem na Eiffelové věži s Lukem, se skleničkami s krví a s úžasným výhledem na Paříž! ,,Všechno nejlepší miláčku.'' Až teď co to Luk dořekl jsem si uvědomila, že mám dnes narozeniny. ,,Luku tohle je....fantastické. Já nevím co říct. Děkuji.'' začali mi padat slzy štěstí. ,,Miluji tě Niky.'' trochu mě to zaskočilo, ale nakonec jsem odpověděla. ,,Já tebe taky.'' řekla jsem a usmála jsem se. Chvilku jsme popíjeli krev, povídali si a smáli se. ,,Skočíme?'' cože? co to je za bláznivý nápad? doufám, že si dělá legraci. ,,Myslím to vážně.'' podle výrazu asi poznal, že myslím, že je to sranda.  ,,Proč ně?'' vážně jsem to řekla? Sakra tohle bude zlí. Chytli sme se za ruce a na ráz skočili dolů. ,,Aaaaaa.....Jooooo!!!'' Bylo to úžasný padat větrem. Padala jsem o kousek víš než Luk a, proto hned jak dopadl mě chytil do náručí. ,,Tak jak ses proletěla moje princezno?'' usmál se, protože jsme byly strašně blízko u sebe a já skoro nemohla mluvit. Vymanila jsem se z jeho sevření. ,,Ten nejlepší dárek cos mi mohl dát.'' zářili mi oči štěstím. Když jsme přijely konečně do města, doprovodil mě domů a honem do postele. Byla jsem strašně unavená, ale i strašně veselá. Ráno jsem mamce řekla jaký jsem měla úžasný zážitek. Vždycky jsme se tam chtěli s mamkou podívat, ale neměli jsme peníze a asi nikdy mít nebudeme. Furt mi vrtá hlavou co řekla Gabriella. Tak jsem tedy vyšla dřív a šla jsem za Gabriellou domů. Otevřel mi Luk. ,,Ahoj miláčku, jdeš za mnou?'' řekl s nadějí v hlase. ,,Promiň, ale za jdu za Gabriellou. Nemůžu pořád myslet jen na tebe i když by to bylo to nejlepší v mém životě.'' usmál se a pustil mě dovnitř. Než jsme vyšli do obýváku ,,Víš máme trochu napilno tak neomdli.'' řekl Luk. V obýváku to vypadalo jako po pořádné pařbě. ,,Jé ahoj Niky. No víš je tu trochu bordel, protože jsme sem pozvali pár lidí, když skončil ples.'' usmála se jako kdybych ji měla zabít. Jen jsem se tomu zasmála a vzala ji talíř z ruky. ,,Ukaž prosím tě.'' zírala na mě jako na zjevení. Umývala jsem nádobí zatím co ostatní také něco uklízeli. Neviděla jsem Adama tak jsem potichu vlezla do druhé části bytu kde bylo už uklizeno. Slyšela jsem jen kňourání nejspíš s Adamova pokoje. Zaklepala jsem a čekala na pozvání dovnitř. ,,Kdo je?'' řekl kysele a já se musela zasmát. ,,To jsem já Niky. Jsi v pohodě?'' trochu zakašlal a řekl ať vstoupím. Byl celý bledý. ,,Jen jsem asi moc pil.'' Když jsem chtěla něco říct začal zvracet do koše vedle něho. Rychle jsem se otočila jinak bych se taky pozvracela. ,,Promiň, ale fakt to nejde zastavit.'' chvilku jsem stála zády a když jsem se uklidnila tak jsem se otočila k němu. ,,Vlkodlakům může být zle?'' Usmál se jako kdyby tuhle otázku nikdy neslyšel. ,,V tom máte tu výhodu. Můžete pít 100 panáku denně a stále nejste na mol. Mě jich stačí 10 a jsem v prd...'' Fajn dobrý. Nemusíš mi říkat story o chlastu vlkodlaků.'' přerušila jsem ho a hned jak jsem to dořekla jsem vyprskla smíchy. ,,Čemu se směješ?'' řekl pobaveně. ,,Ne ničemu, ať se brzy uzdravíš. Půjdu jim dolů pomoct.'' usmála jsem se a odešla z pokoje. Ze zahrady přibily další talíře a skleničky. Tak jsem je šla ještě umýt. Když jsem utírala poslední talíř a chtěla ho uklidit stoupnul si přede mě Luk a přitáhl si mě k sobě. ,,Ani pusu nedostanu?'' musela jsem se usmát. ,,A ty jsi ji zasloužíš?'' zeptala jsem se samozřejmě ironicky. V tom se zasmál a najednou ......

 Další kapitola je tu. Je to 700+ slov, ale zdá se mi krátká. No ale to se mi asi zdá. Děkuji, že čtete můj příběh! Mám vás ráda!
                                                                 Loučí se Borůvka.