Pomsta nebo láska?

6 Kapitola

Písnička, kterou zpívá Niky s Lukem, ale prosím ještě nepouštět.


(Adam - tučně, Luk - normál)
Vrátil se a přišel ke mě. ,,Víš proč jí nemám rád? Protože nám lhala.'' nesnáším, když si hraje na frajera. ,,My jsme jí taky lhali!'' už mě nebaví ty jeho výmysly! ,, My jsme na to měli právo.'' tak je blbý? ,,Ona je taky upír!'' zajímá mě kdy to pochopí. ,,Seš z ní tak zblblej, že si toho nevšímáš.'' tak a dost tohle přehnal. ,,Ty se mi divíš. Já už potřebuji někoho s kým mi bude fajn. Neřekl jsem Gabrielle, že rodiče umřeli kvůli tvojí lásce k holce, která nás stejně zradila a od samého začátku nám lhala. Celou dobu byla s Mikem. Byl si tak slepý a neboj já kvůli Niky nikoho nenechám umřít, ale nenechám umřít ani ji.'' řekl jsem naštvaně a odešel z domu.


Niky

Po škole jsem šla hned domů. Dnes bylo docela chladno. Mamka s tátou už na mě čekali s uvařenou večeří. Včera měl být pohřeb, ale přesunul se na dnešek, protože jsem na to neměla náladu a taky ještě museli moji rodiče něco zařídit. Eleanořiny rodiče už nežijí, protože... no zabila je, ale nechtěla prostě se neovládla. Celý život si to vyčítala. Bojím se, že jednoho dne se stane něco podobného mě. Proto mám v plánu se odstěhovat do nového domu. Zatím ho ještě hledám. Po večeři jsme se připravili a šli na pohřeb. Byla jsem strašně nervózní. Skončil pohřeb a já byla ještě víc na dně než kdy dřív. Nádech a výdech. Přišli jsme domů. Mamka se mnou chtěla mluvit, ale řekla jsem, že jsem unavená. Lehla jsem si do postele a přečetla si kousek Eleanořina deníku.


,,Milí deníčku, nemůžu uvěřit co sem to provedla. Zabila jsem mámu i tátu. Jsem zrůda!''


Někdo zaťukal na dveře mého pokoje. ,,Dále'' Do pokoje vešla Gabriella. ,,Ahoj.''Ahoj.'' chvilku jsme si povídali. Však víte holčičí věci. ,,Jaký byl pohřeb?'' No... jo fajn.'' Promiň vadí, že se ptám?'' Ne úplně v pohodě. Fakt.'' Fajn no a co ty a....'' Gabriello žádný já a Luk není jasný?'' Dobře.'' samozřejmě to řekla sarkasticky. Nechápu proč si myslí, že já a Luk spolu něco máme. Netvrdím, že se mi nelíbí, ale to je jen má věc. ,,Můžu zůstat na noc?'' Jo jasně, že jo.'' utíkala jsem to říct mamce. Už strašně dlouho tu nikdo nespal.



Můžete si pustit píseň. :)  



Ráno jsme vstali trochu dřív a ještě si povídali, když bylo čas jít do školy, připravili jsme si svačinu a šli. Zastavili jsme se ještě u Gabrielly, aby sme vzbudili kluky, kteří ještě v pohodě spali, protože bylo dost času. Ani Luk nebyl zrovna rád za náš budíček. Nakonec vstaly, převlékly se a vyrazili jsme všichni společně. Ve škole se na mě udiveně díval učitel zpěvu. To ne, ne. ,,Gabriello tys to řekla i někomu jinému?'' řekla sem trochu naštvaně. Gabriella se trochu lekla. ,,Promiň a ano, když jsem to říkala klukům pan učitel na zpěv mě slyšel.'' no bezva. Nebyla jsem na Gabriellu naštvaná, ale vážně to nemusí vědět celá škola. Zvlášť, když zpívám jak BŮH VÍ CO. Poslední hodina je hodina zpěvu a poslední tím myslím teď! ,,Dobrý den žáci, včera jsem se dozvěděl jednu překvapivou věc od jedné ze studentek této školy. Slečno Klinfordová slyšel jsem, že ráda zpíváte. Rád bych slyšel jak zpíváš.'' já věděla, že to přijde. ,,Ale já.... '' Slečno Klinfordová vím, že máte trému, ale mohla byste být určitě dobrá. I tvoje matka je velmi talentovaná.'' No víte já teď skládám jednu píseň, ale ještě ji nemám hotovou a taky...'' Dobrá. Dávám ti měsíc a pak bych tu píseň rád slyšel.'' Dobře. Děkuji za čas.'' usmál se a pokračoval ve výuce. 


O měsíc později:


V posledním měsíci se stalo pár věcí, které nemusíte vědět, ale proč ne. Doskládala jsem tu písničku, naučila jsem se víc ovládat svoji touhu po lidské krvi i Gabriella, s Adamem jsme se jak štak usmířili, Rick se naučil spoustu nových kouzel no a Luk a já jsme měli tři rande a hodně jsme se sblížili, ale pochybuji, že z toho něco bude. Mamka s tátou mají strašnou radost, že jsem šťastná a že mám tak skvělé přátelé a já jsem šťastná, když jsou šťastný oni. Dnes ve škole jsem měla zpívat tu písničky. No de se na to.  


,,Ahoj dnes mám zpívat písničku. Jmenuje se Clear, text a muzika je moje.'' Začala jsem zpívat. Chvilkami jsem byla v rozpacích, ale pak jsem se tomu poddala. Ve čtvrtce písničky se ke mě přidal Luk. Byly jsme jako jedna duše. Písnička je o tom jakou cestou se mám vydat. Já si vybrala tuhle. Po boku s mými blízkými. Vlastně písničku jsem skládala s Lukem. Proto jí umí. Když jsme dozpívali strašně jsem mi ulevilo. Učitel byl udiven. Do večera jsem byla s Gabriellou. Mamka mi volala ať už jdu domů. ,,Ahoj. Ty už jdeš? Můžu tě svést jestli chceš.''  řekl Luk. ,,Jo to by bylo fajn.'' řekla jsem s úsměvem a nastoupili jsme do auta. Dorazili jsme ke mě před barák, ještě mě šel doprovodit ke dveřím. Chtěla jsem už jít dovnitř, když .....


Další kapitola je na světě. Moc mě baví psát a doufám, že vás baví číst můj příběh. Děkuji za všechny přečtení. Moc si toho vážím! Omlouvám se za gramatické chyby. Vím, že tam pořád sou. Asi nebude kapitola kde by se neobjevila chybička. Tak promiňte. Jste zvědavý co se stane v další kapitole? No to já taky. Trochu delší kapitola jen pro vás. Tak se mějte.
                                                      Loučí se Borůvka.