Styles na zabití...

Společný případ

Louis:

„Hej, Lou, máš jít za kapitánem." Ohlédl jsem se na svého kolegu a němě přikývl. Co po mě může zase chtít? Zrovna jsem přišel na stanici, když ve dveřích jsem se srazil s celkem hezkým chlapíkem. Ale všechno jsem musel zahnat i chuť na kafe, protože musím za kapitánem. Dvakrát jsem zlehka zaklepal a vyčkal než se ozvalo tiché dále. Vešel jsem a koukl se po místnosti. „Louisi, posaďte se. Tohle je pan Sytles." Poukázal na onoho hezkého muže od vchodu. „Jsem Harry Styles a jsem spisovatel." „A já jsem zaneprázdněný případem. Proč jsem tady kapitáne?" Ignoroval jsem nataženou ruku muže, tedy Stylese a pohled přesunul na kapitána. Ten si jenom povzdechl a protočil očima. „Tady pan Styles by chtěl pomoct s případem, na oplátku mu my, respektive vy pomůžete s jeho knihou." „COŽE JÁ? No to nemůžete myslet vážně." Vzteky jsem se postavil a až po mém rozhořčeném výstupu mi došlo s kým to mluvím. „Omlouvám se." Posadil jsem se a sklopil hlavu. „Pane Stylesi můžete nás na chvíli nechat o samotě?" Sytles jenom přikývl a už ho nebylo. „Louisi vy si asi neuvědomujete jaká to bude prestiž pro náš okrsek. Mohl jít taky jinam a pochvalu od starosty by dostal někdo jiný. Navíc je to jen na pár dní." „Ale já nikomu chůvu nedělám. Mám svý práce nad hlavu. Proč zrovna já?" Poslední větu jsem zaúpěl a hlasitě vydechl. „Protože vyděl vaši fotku v novinách a chce pracovat s vámi." „Co když odmítnu?" „Ale tohle nebyla prosba Louisi, byl to příkaz od vašeho nadřízeného. Pokud s tím nesouhlasíte, odevzdejte odznak a pistoli." Chvíli jsem na něj zíral a nakonec jsem vstal. „Ale pokud nás bude zdržovat od vyšetřování, zastřelím ho." Pak jsem jenom zamířil ke dveřím se kterými jsem následně třískl, pro efekt. Došel jsem až ke svému stolu a frustrovaně se posadil do křesla. „Tak co ti chtěl?" Přišel za mnou Niall, můj kolega. „Chtěl mi na krk hodit..... támhle toho." Niall se otočil a málem povyskočil. „Myslíš Stylese, Harryho Stylese? Toho spisovatele detektivek?" „No nadšeněji to nešlo?" Zpražil jsem ho pohledem. „Četl jsi jeho knihy? Jsou boží." „Ne." Zalhal jsem. Jistě, že jsem četl všechny jeho knihy, jenže mě nenapadlo, že bude zrovna tady a ani jsem si jeho fotku nijak neprohlížel, aby mi jeho obličej něco řekl. Ale jméno jsem znal. Před pár měsíci jsem čekal na autogram, jenže mě odvolali a já musel do práce a tak autogram nemám. Vzal jsem telefon, který zazvonil a mě tak vytrhl z přemýšlení. „Tomlinson. Jasně, hned jsem tam." Musím k případu, zase. „Payne, Naille, máme případ." Vzal jsem si svoji bundu a šel k výtahu. Když jsem si vzpomněl ještě na něco. „Stylesi, máme případ." Svěsil jsem ramena a on ke mně skoro přiběhl. „Někdo mrtvej?" Koukl jsem se na něj pohledem: Jako vážně? A čekal na jeho reakci. Jen pokrčil rameny, tupoun a debilně se culil. „Jste na vraždách, co jste čekal? Kotě na stromě?" „To ne, jen nevím jestli jsem připravený vidět mrtvolu." Pronesl, když jsme vycházeli z výtahu. Zarazil jsem ho rukou a pronesl: „No to ne. Vy žádnou mrtvolu neuvidíte." Dal jsem ruku z jeho hrudi a šel k autu. „Starosta s tím, ale souhlasil." „Já nejsem starosta a zakazuju vám to. Tohle je moje místo činu a na nic, opakuji na nic nebudete sahat ani se koukat a už vůbec ne na moji mrtvolu." Stiskl jsem volant pevněji a vyrazil.

Harry:

Seděl jsem v autě s tím sexy hezounkem. U policejního sboru je ho vážně škoda. Zrovna něco mumlá, ale já se věnuju jenom jeho hezkým rtům. Jaké by to asi bylo líbat je? Najednou bouchly dveře a já si uvědomil, že jsme tady. Šel jsem za ním a koukal kolem sebe, abych nabral inspiraci. „Co tu děláte? Vy jste mě neslyšel? Měl jste zůstat v autě." Propiskou ukázal na auto a já se otočil. „A to si myslíte, že tam najdu nějakou inspiraci?" „Nemáte svoji fantazii?" Mračil se. „Mám, ale chci fakta strážníku." „Detektiv." Zavrčel a já dal ruce před sebe. „Na nic nesahejte a mlčte." Otočil se a šel za patologem, který se skláněl nad tělem. „Co tu máme?" Zeptal se doktora. „Žena, pětadvacet, čas smrti okolo dvou ráno, ale upřesním to v laborce. Rána tupým předmětem do lebky. Pod nehty má nějaké částice. Až budu vědět víc, stav se u mě. Prozatím ti toho víc neřeknu." „Díky Zayne, víc nemusíš. Je to stejné jako u posledních dvou vražd." „Takže tu máme sériového vraha." Pronesl jsem, jako by asi ostatní o tom nevěděli. „Kdo je to Louisi? Tvůj nový přítel?" On je gay? „Ne není můj přítel, poslal ho starosta, je to pisálek co nemá inspiraci." „Harry Styles, jméno mé." Představil jsem se a usmál se. „Já jsem Zayn Malik, soudní patolog." Taky se usmál. Konečné někdo normální. Už jsem chtěl jít , když mě na zemi upoutalo něco lesklého. Ohl jsem se pro to a už jsem to měl skoro v ruce, když. „STYLESI!" S pozvednutým obočím jsem se postavil a ohlédl. „Co?" „Co jsem vám říkal o tom, že nemáte na nic sahat ne na místě činu? To je důkaz a pokud chcete, abych vás zatkl nebo ještě lépe zavřel za maření případu, sahejte si na důkazy dál." „Takže by jste mi nasadil pouta?" Provokoval jsem ho. Všichni se začali smát, až na Louise. Ten zrudl a na chvíli zavřel oči. „Do auta, okamžitě." Křikl a já se polekaně přesunul do auta. No na to, že je tak malý má teda pořádný hlas.