ANGIE || Avengers

4. Raketa ve vesmíru

,,Ne."

,,Ale tati!"

,,Řekl jsem ne."

,,A když... hmm, když mě tam bude někdo hlídat?"

,,Jako kdo?"

,,Nevím, nějakej agent. Nebo Peter! Jo, Peter by mohl-"

,,Ne."

Angie nabručeně vydechla a obrátila se k černému mercedesu, které na ní již čekalo na příjezdové cestě u základny. Neděle uběhla stejně pomalu jako sobota, ale ona už naštěstí jela do školy. Cesta ze základny do centra trvala přibližně půl hodiny a tak Angie musela vstávat o trochu dřív, než když byla doma v bytě. Taky tu byla možnost, že by jela domů už v neděli a do školy by pak vstávala na pohodu. Ale její otec si jí chtěl co nejvíc užít. Jak sám říkal.

,,Uvidíme se v pátek," zastaví jí v chůzi k autu a šoférovi její otec. Znaveně se na něj otočí a na chvilku zapřemýšlí. Paul si všimne jejího nerozhodného obličeje, jakoby uvažovala nad tím, zda sem opravdu přijede. Vypadala unaveně a ztrápeně, že nemůže najít správné kamarády, že stále neví kam patří. 

,,Jo, jasně," kývne na něj, ledabyle mávne rukou na rozloučenou a sleduje tátu, jak si upraví oblek, obrátí se na podpatku a rychlou chůzí vejde dovnitř SHIELD základny. Už má v plánu jít do auta, kam má pocit se snad nikdy nedostane, když jí v cestě zastaví Samovo hlas.

,,Angie?"

Obrátí oči v sloup a vyhledá Sama, který právě přišel z ranní rozcvičky. Měl na sobě obyčejné šedé tričko s dlouhým rukávem a černé sportovní šortky. Změřila si ho pohledem a pomyslela si, jak sexy by v tomhle oblečení vypadal Steve. ,,Jo?"

,,Odjíždíš?" zeptá se mile, zastaví se kousek od ní a založí si ruce na hrudi. Na jazyk se jí drala nějaká sarkastická poznámka, jelikož to bylo nad míru jasné, že odjíždí. Takhle odjíždí už přece asi tři roky. 

,,Ne, jedu na romantickou projížďku se svým šoférem," ušklíbne se. Sam zúží očka a zapřemýšlí nad nějakou vtipnou větičkou, v hlavě měl ale prázdno. Periferním viděním si všimne, že se vedle něj postavil Bucky, ruce také založené na hrudi a ve tváři zamyšlený výraz.

,,Tak si to užij," odmávne jí to jen Sam a předem tak vzdá jejich časté pošťuchování. Angie se vesele usměje, mávne na pozdrav stylem, jako by odháněla mouchu a odejde k autu. Zatímco Sam se otočí na Buckyho a začne se ho ptát na nějaké techniky při protahování, které právě podstoupili, Bucky sleduje každý její pohyb. Byl myšlenkami naprosto mimo realitu.

,,Haló?" drkne do Buckyho, s kterým už nějaký ten čas 'soupeří' o Stevovu pozornost. Bylo to zvláštní, oba dva byli jeho nejlepší kamarádi, ale navzájem si neměli moc co říct. Většinou se pošťuchovali, nebo hádali o jídlo.

,,Mhm?" Bucky několikrát zamrká, aby se vrátil myšlenkami zpátky na Zem. Sam si ho prohlédne pronikavým pohledem, snad aby se ujistil, jestli je v pořádku. Tedy, v pořádku očividně není, vždyť je to Bucky. Naopak, podle Sama by bylo divný, kdyby byl normální.

,,Jsi v pohodě?" zeptá se ho zkoumavě. Bucky se na něj podívá s nečitelným pohledem, rty staženými do jedné linky a hlubokou vráskou mezi obočím.

,,Je mi fajn." S tím se otočí a rychlým krokem odejde směrem k základně. Sam ho chvíli sleduje, načež stočí pohled na právě odjíždějící černé auto. Bucky je Bucky. Introvertní, uzavřený, společenský antitalent a i přes Stevovo vyprávění, kdy Bucky byl lamač dívčích srdcí, je z něj také smolař na lásku. Utápí se ve své minulosti, chybí mu sebevědomí a mnohem raději by se možná snad i zabil. Ale kvůli Stevovi to neudělá. Ten jediný ho drží nad vodou.