ANGIE || Avengers

12. Stejná a přitom jiná.

Zmateně zúžila očka a až poté si dala dvě a dvě dohromady. Balvan se přeci nehýbá. A už vůbec nemá červenou nebo zelenou kůži. Odhodlaným krokem se rozešla směrem k nim, k těm třem spícím drakům. Byly stočeni do klubíčka a tak neměla možnost vidět jejich hlavu či krk, ale těšila se na ten pohled. Těšila se, až je probudí z dlouhého, předlouhlého spánku. Až s nimi bude zabíjet, vítězit...

Překvapeně zamrkala nad svýma myšlenkami. Kdy se udála ta změna? Kdy začala přemýšlet o vraždě jako o něčem naprosto přirozeném?

Našpulila rty, jak uvnitř sama sebe sváděla boj, ale po Ronpovo otravném odfrknutí (snad jako by ten skřet věděl, nač myslí), se k nim znovu rozešla. Necítila žádný strach, žádné prchavé pocity, jen zvědavost. Jednoho po druhém pohladila po klidně se podřimujícím těle, což způsobilo, že sebou těla cukla a postupně se probouzela. Stačil jediný teplý dotek jejich nové matky a oni hned ucítili, že se mají probudit a že nastal jejich čas. Když se natáhli celými svými těly a mohutně se vztyčily do celé své krásy, spočinuli před Angie tři gigantické potvory, každý si jí prohlížel svým pronikavým pohledem a spokojeně mrskali ocasy. Nebylo potřeba si je podrobit nějakým kouzlem, jakmile se jednou někdo stal panovníkem Drageheimu, draci mu okamžitě byli naprosto věrní.

Angie si fascinovaně prohlížela jednoho po druhém. Byli přesně takoví, jaké vídala ve filmech či pohádkách na své rodné Zemi. Velká křehká avšak silná křídla, dlouhé krky plné šupin a ostrých rohů, hlava podobná té koňské se špičatýma ušima a odfrkujícím nosánkem. Jazyk zatím ani jeden z nich nevystrčil, ale Angie bylo jasné, že byl rudý a dlouhý. Nevěděla proč, ale najednou byla její hlava plná informací o všem, nač si vzpomněla.

,,To je... to je perfektní," zašeptala tiše a s láskou si je znovu prohlédla. Pak se otočila k Ronpovi ve chvíli, kdy se největší rudý drak rozhodl, že jeho 'pokojík' potřebuje trochu tepla a přes celou chodbu vyslal smrtící oheň. Angie instinktivně přiskočila ke skřetovi, který údivem zamrzl na místě, a svým tělem ho ochránila od ohně. Samotné jí hned došlo, že je s ní nejspíš ámen a oheň jak jí, tak nakonec i jeho spálí. Ale nic se nestalo, horký oheň je olízl a nezpůsobil jim žádné škody díky Angie, která je nyní vůči ohni imunní.

,,Jak to, že mě nic nebolí?" zeptá se hned překvapeně skřeta. Ten si povzdechne a již poněkolikáté obrátí oči v sloup. Než se královna všechno naučí, to bude trval spousty let.

,,Jsi vůči tomu přece imunní. Myslíš, že bys byla matkou draků a přitom by tě obyčejný oheň, který pravidelně šlehají z tlamy, spálil při první příležitosti?" uchechtne se skřet. Angie se nad tím zamyslí, ,,má královno." Usměje se, když uslyší to oslovení. Jo, na to si zvykne.

,,Už se na to těším," zašeptá spokojeně a znovu se zadívá na tři velké tvory. Každý byl jiný a přitom stejný a ona si je při prvním okamžiku zamilovala. Cítila mezi nimi to pouto, které pulzovalo jako srdce a které sílilo každým okamžikem, kdy královna nabývala na moci.

ASGARD - KOMNATY SAMOTNÉHO PALÁCE

Bůh lží a zmaru spokojeně pochodoval sem tam kolem svého trůnu a dovymýšlel si svůj plán na ovládnutí Drageheimu. Aniž by ještě byl plán splněn nebo vůbec začal, Loki už byl přímo nadšený představou, že má ve svých řadách jak draky, tak možná i samotnou královnu draků. Stále ještě dolaďoval svůj dokonalý plán a nejvíc se momentálně rozhodoval, co udělá se samotnou královnou, až Drageheim přemůže se svojí armádou ledových obrů.

,,Můj pane," zaskřehotá po jeho pravém boku jeho tajemník. Loki se na něj se zájmem otočil, byl totiž zvědavý na jeho názor ohledně tohoto plánu. Samozřejmě mu ho neprozradí úplně celý, Loki nikomu nevěří, ale část určitě ano.