ANGIE || Avengers

38. Zamilovaný blázen

,,Ještě jeden kámen... teď... ne... au, Tony! Nesahej mi na-" Angie raději přestala poslouchat a zadívala se na Buckyho. Díky škvíře v cihlách, kterou udělal před pár minutami Tony se Stevem teď mohla jeho tvář vidět jasněji. Také delší strniště a nezahojené zpuchřelé jizvy na obličeji. Musel si hodně vytrpět.

,,Bolí to?" zeptala se ho. Jen na ní letmo pohlédl, usmál se a zavrtěl hlavou. Zase hlavu sklonil a věnoval se dál jejím poutům a řetězům, které se jí zařezávali do krve. Samozřejmě, že ho bolel celý obličej, ale jediné na co mohl myslet byla ta pouta, která musela přímo mučit jí.

,,Nechápu, že ty magory ze Zbytečných nenapadlo, že i když tě spoutali a omezili tvoji moc, stále tě můžeme rozvázat my. Jak je to u všech všudy nenapadlo?" prohodí jen tak mezi škvírou Iron Man a pomůže Sharon vytáhnout ven. Chvíli jsou vidět jen její nohy, načež v díře zmizí úplně.

,,Nevím, asi nejsou tak chytří," pokrčí rameny Angie. Když začali dostávat ven Furyho, Bucky konečně odepnul všechny řetězy a stáhl jí rukavice z rukou. Bohyně spěšně zkontrolovala své ruce. Byly samý puchýř a načervenalé. Mohly by ale ještě posloužit.

Utřela si ruce do suknice od šatů a následně se pokusila o malý plamínek. Nic. Zaťala ruce v pěst, pak si je protřela a nakonec to zkusila znovu. Na ukazováčku se objevil malý mihotavý plamínek. Usmála se. Oheň jí nikdy nezklame.

,,Tak běž," pokyne jí Bucky směrem k díře.

,,Ne, běž první. Já tu ještě něco zařídím," odporuje mu Angie, tak jak se předtím domluvili se Stevem a Tonym.

,,V žádném případě!" vyhrkne spěšně Bucky, ,,já tě tu nenechám."

,,Bucky, tohle je rozkaz. Pojď," zavrčí Steve z druhé strany. Ten záporně zavrtí hlavou jako malé dítě. Angie si frustrovaně povzdechne. Zamilovaný blázen. To tu ještě chybělo.

,,Okamžitě odtud vystřel, nebo přísahám, že už na tebe nikdy nepromluvím," zavrčí Bohyně jeho směrem.

,,To je mi jedno," odsekne Bucky, ,,ale budeš pořád naživu."

Angie ho chytne za loket, až sebou Bucky škubne, ,,ty troubo, já budu žít. Ale ty bys tohle nepřežil." Pochopení mu probleskne očima a on se zadívá na Tonyho, který měl u obleku sundanou masku, a na Steva. Oba dva mu věnovali významný pohled. Pochopil.

Co nejrychleji se protáhl dírou a společně pak utekli se schovat za pár kamenů, kde už čekalo druhé vojsko, které mělo za úkol zlikvidovat záložní armádu. Angie se zhluboka nadechla a obrátila se na patě.

Otevřela dveře a zase je za sebou zavřela, aby co nejvíce škody bylo napácháno jen tady v pyramidě a nedostalo se ven. Prohlédla si dění v místnosti. Kupodivu jí nikdo nevěnoval pozornost.

S úsměvem udělala několik kroků, zase zastavila a znovu vyhodnotila situaci. Pár vojáků popoběhlo ke zbraním, někdo se snažil naladit rádio, jiný pokřikoval rozkazy. A ona? Mohla si dělat co chtěla.

Došlo jí, že až ke kanceláři nestihne dojít nikým neviděná, proto si stoupla doprostřed místnosti a čekala až jí spatří první člověk. Chvíli na to si opravdu pár vojáků všimlo osamocené ženy v bohatě vyšívaných šatech se zakrvácenou sukní. Začali vykřikovat a mířit na ní zbraní. Nedlouho na to z druhé malé místnosti vyšli blonďatý muž s Keirou. Chvíli se mračili a hledali zdroj toho povyku a jen co uviděli Bohyni, vráska mezi očima se jim prohloubila.

,,Jak jsi se dostala ven?" vyprskne vytočeně muž, ale řekne si, že se musí zklidnit a zachovat chladnou masku, kterou má ve vteřině opravdu na obličeji.