ANGIE || Avengers

8. Křehká jako porcelán

Angie začínala být unavená. Zaprvé jí uspávali stále dokola opakující se houpavé kroky koně a navíc sluníčko tu pražilo trochu jinak, než byla zvyklá. Zvedla hlavu k obloze a přes hranu kapuci, která jí sloužila jako perfektní maskování, zahlédla slunce třikrát větší, než na které byla zvyklá. Rychle obrátila zrak jinam, kde jí náhodou spočinul na malé zelenomodré planetce. Země. Její domov. Lehce jí píchlo v srdci, ale snažila se to ignorovat.

Prošli kolem malého stánku s jakýmsi pečivem, které vonělo po skořici a ještě něčím, co nedokázala určit. Uvědomila si, že zase začíná mít hlad. Jemně popohnala svého černého koně, až dohonila ty dva podivíny.

,,Nedáme si něco k jídlu?" nahne se k bližšímu z nich, což byl Ronpa.

Ani se na ní nepodívá a klidně a tiše odpoví; ,,Ne. Nebo chceš, aby tu byla větší šance, že tě najdou?"

,,Hmm, no tak fajn. Až budu doma, nažeru se k prasknutí," sykne si spíš sama pro sebe a znovu se zadívá před sebe, na rušnou hlavní cestu malého městečka Hull. Pak jí došla nemilosrdná věc - je možné, že se domu už nikdy nevrátí? A kdo vůbec krmí kocoura?!

,,Teď pojď uprostřed nás dvou," zašeptá jí Ronpa, ale ona byla tak moc roztržitá ze skutečnosti, že jí nejspíš vyhladoví její mazlíček, že si vůbec nevšimla malé skupinky před nimi. Zrovna ve chvíli, kdy k nim došli a Ronpa s Auscanem je nenápadně míjeli, Angie byla nucena zastavit. Kůň nervózně zařehtal a upoutal tak na ní pozornost. Čelem se k ní otočil chlap modré (ano, modré) pleti s krátkým ježkem a v obleku silně připomínajícím nějakého piráta. No to si snad dělá srandu.

,,Ale ale, kohopak to tu máme," zasměje se škodolibě a popleská koně na krku. Angie sledovala jeho pohled a snažila se přitom co nejméně dýchat, doufajíc, že si jí tak třeba nevšimne.

,,Vyjeli jsme si jen na vycházku, Yondu," odpoví Auscan s naprostým klidem. Oslovený se na starce podívá a následně pohledem utkví na dívce zahalené v černém plášti. Nebyl včerejší a Auscanovi hned došlo, že bude dál vyzvídat. Určitě mu došlo, že ten plášť nemá jen tak pro nic za nic.

Yondu se zhluboka nadechne. Kromě těch typicky známých pachů ucítil i něco jiného. Něco sladkého a velice silného, z čeho se mu sbíhali sliny. A pečivo od stařeny kousek dál to nebylo.

,,Cítím tu člověka," zašeptá si sám pro sebe ohromeně. Jeho posádka, stojící opodál, neklidně přešlápne z místa na místo, jelikož nevěděli, co si právě řekl. A že je to zajímalo. Zvědavě si prohlíželi cizinku a snažili se jí nakouknout do tváře.

,,Fajn, běžte dál." Narovná se v zádech a s vřelým úsměvem jí uvolní cestu. Auscan a Ronpa měli chuť si jako vždy vyměnit pohledy, místo toho jen děkovně přikývli a všichni tři se následně vydali dál. Angie dostala nutkání se za tím podivným mužem ohlédnout, ale nedovolila si to a jen se prkenně dívala dopředu, narovnaná jako pravítko. Nikdo z nich nic neřekl, všichni byli ztraceni ve svých starostech. Tohle bylo o fous.

,,Šéfe, proč jsme si jí neproklepli? Ňák se mi nezdála," zeptá se jeden z posádky, menší a podsaditý chlap.

,,Vypadala neškodně," pokrčí rameny a stále sleduje její siluetu, dokud nezmizí v davu hemžícího se lidí. Ve skutečnosti věděl naprosto přesně, o koho se jedná. A věděl taky, jak využije tuhle cennou informaci. S úsměvem se otočil na svoji posádku, ,,nasedat do lodi, chlapci. Čeká nás menší vyjížďka."

Angie se rozhlédla kolem sebe. Už zase v klidu dýchala a ruce se jí netřásly. Nabádala se, aby si to tu všechno pořádně prohlédla. Brzy tomu bude šéfovat. Usmála se, když jí přes cestu přeběhly dvě malé dívenky ve špinavých vesnických šatech. Naháněly slepici a vypadaly, že větší zábavu doposud nepoznaly. Parta malých chlapců opodál běhala za dřevěným kruhem, velikostí podobným pneumatice. Tohle byly jejich denní zábavy. Žádné vysedávání u počítače, hraní videoher, chození na diskotéky. Někteří byli tak chudí, že ani knihy si nemohli dovolit. Angie vůči nim pocítila lítost, ale na druhou stranu si řekla, že jsou na tom možná i lépe.