ANGIE || Avengers

25. Ohnivá sadistka

Než se stihla zezadu připlížit k nejzajímavější dvojici na náměstí, jejich aktivita se změnila. Teď si vyměňovali nějaké názory, Thor zuřivě rozhazoval rukama a Loki se ho očividně (úspěšně) snažil víc a víc naštvat.

Angie v tu chvíli došla dost zásadní věc - Lokiho nemůžete nachytat na žádný pečlivě promyšlený plán. On plánování miluje, žije tím. Lsti a pasti jsou jeho druhé jméno. Díky svým schopnostem byl určitě zdatný i v jakési procitnutí, kdykoliv někdo před ním skrýval své úmysly.

Svým způsobem se jí právě naskytla jedinečná příležitost, která se zajisté už nemusela opakovat. Rozvážně se rozhlédla kolem a jen co se ujistila, že si jí nevšimne nikdo z Lokiho spojenců, šikovně se vyhnula SHIELD agentům a Avengers, bojujících na život a na smrt.

Přímo před ní se objevili Lokiho záda, jak se třásla pod náporem smíchu. Znechutil se jí ještě víc. On si přímo užíval Thorovo bolesti. A to byl jeho bratr?

Věděla, že čím víc nad tím bude přemýšlet, tím hůř. Proto připravila meč, pomocí svých zbytků magie ho nechala vzplát a než stačila pochytit pár svých myšlenek, které se jí vířili hlavou, vystřelila ruku dopředu. Meč naprosto lehce projel Lokiho tělem, tam, kde mělo být srdce.

Má vůbec Loki srdce? pomyslí si Angie.

Několikrát s mečem zatočí, aby se rána rozšířila, oheň napáchal víc škody, a následně ho surově vytáhla ven. Sledovala, jak se Lokiho tmavý plášť plní jeho vlastní krví, jak ta luxusní látka žíznivě saje tmavě rudou barvu, jak se pod tíhou mění její tvar. Bůh lží poklesl na kolena, zeslaben, ale hlavně i překvapen. Chtěl se otočit na toho, kdo to udělal, kdo byl schopen zabít takového Boha. Tato šance se mu naskytla v momentě, kdy se celé nohy podlomily a on upadl na záda, prahnoucí po kyslíku, kterého se mu nedostávalo. Nad ním se tyčila mírně šokovaná královna a Bohyně. Její pohled jasně značil, že nedoufala v takové štěstí, že by ho opravdu dokázala zabít.

Jemně se usmál. Do poslední chvíle je všechny dokázal překvapit. Ne, že by se mu tohle překvapení zrovna líbilo. Snažil se nahmatat ránu a zastavit krvácení, ale všude bylo tolik krve a bolela ho celá hruď, že se to zdálo jako nemožné.

,,Nikdy se neotáčej k nepříteli zády," zamumlá Angie a sleduje, jak jeho bledý obličej nabírá šedého odstínu a mimika se dostává do smrtelné křeči. Snažil se o úsměv, ale ten byl stejně jako celá jeho osobnost odporný a k smíchu.

,,Budou na mě vzpomínat. Všichni," odvětí jí. Věřil, že se o něm jednou budou děti učit v Ásgardských dějinách, a po tom, co provedl v New Yorku a dnes v Chicagu možná i ti červi ze Země.

,,Ano," přikývne Angie, čímž překvapí jeho i ochromeného Thora, ,,jako ztroskotance a bastarda." Loki se zajíkne, neschopen spolknout krev, jenž se mu drala do úst. Naposled se nadechl a zadíval se na svého bratra. Tam jeho pohled i zůstal do samotného skonání.

,,Udělal bych to sám," zabručí Thor, pořád si jaksi neuvědomující celou situaci. Je možné, že je opravdu jeho bratr mrtvý? A měl by se cítit vinen, že mu to není líto? Že není smutný? Že se mu snad i ulevilo?

,,Ne, neudělal," odporuje mu Bohyně a on ví, že má pravdu. Asi by na to po tom všem opravdu neměl dostatek sil. Zadívá se na její vážný pohled, který směřoval na ostatní bojující.

,,Je tohle konec?" zeptá se jí. Podívá se na něj a na chvíli zapřemýšlí. Bylo zvláštní je vidět tam stát v klidu, bez zbytečných emocí. Oba dva byli tak vyčerpaní, že nedokázali projevit nic, co by v nich ukazovalo tu malou část lidskosti, které jako Bohové oplývali.