ANGIE || Avengers

33. Vánoční stromeček

A/N - včera jsem slíbila ještě jeden díl, to jsem díky rodinnému výletu nestihla. Tak přidávám dnes. Přeji hezké čtení :)

,,Myslel jsem, že už nemůžete, hmm... kouzlit," podotkne Fury po shlédnutí oné ohnivě show.

,,Jo, já taky," breptne Angie, zírajíc na své ruce. Jak je to vůbec možné? To se jí síla zázračně vrátila zpět? Nebo tu byla celou dobu? Znamená to, že je znovu Bohyně? Že má stále nárok na Drageheimský trůn? Raději zastavila vlnu otázek a zhluboka se nadechla. To se určitě nějak vyřeší. Pokud má v sobě stále magickou sílu, pak je pro Avengers mnohem větším přídělem, než si doposud myslela. Furyho napadlo to samé.

,,Je vám jasné, že se skrývat nebudu," řekne klidným a vyrovnaným hlasem Angie.

,,Nemyslím-" hodlá něco namítnou Fury.

,,Pokud jste si toho nevšiml, jsem stále Bohyně. Takže jestli mě chcete ve své partičce superhrdinů, měl by jste mi říct všechna tajemství, která přede mnou skrýváte," poradí mu úsečně.

,,Pamatuji si, jak jsi nám kdysi řekla, že superhrdinou nikdy nebudeš," podotkne Bucky s menším úsměvem.

,,Časy se mění," pohlédne na něj Angie. V jejím pohledu je něco víc, něco, z čeho mu vyskočí husí kůže a on musí nasucho polknout. Myslela jen Avengers, nebo... nebo i jeho?

,,V tom případě, asi mi opravdu nic jiného nezbývá," zamumlá Fury a s Sharon si vymění pohledy. Kývnou na sebe a on pak Angie podá složku, kterou celou dobu držel v ruce. Angie jí okamžitě chytne a přitáhne k sobě. Měla v plánu jí otevřít a zjistit to dlouho očekávané tajemství, ale ještě se před tím zastavila.

,,Doufám, že po tomhle už přede mnou žádná tajemství skrývat nebudete," dodá úsečně.

,,Slečno Stoneová, já mám tajemství před každým," pokrčí rameny, jako by to byla naprosto běžná věc. Angie se ušklíbne, jak nad svým příjmením po matce, na které už skoro zapomněla, tak nad tím co řekl. V momentě, kdy chce složku otevřít, zastaví jí houkavý signál sirén. Otráveně se podívá na Furyho. Když si ale všimne jeho ostražitého výrazu, sama zvážní.

Fury jí vytrhne složku z ruky a zatímco Sharon odběhne k oknu a opatrně se zadívá ven, on dokumenty vloží do malého sejfu, který pomocí poštovního potrubí pošle někam dolů.

,,Co se děje?" zeptá se zmateně Bucky a přistoupí k Angie, snad aby jí ochránil. Angie ani nemá čas se nad tím pousmát, jelikož jen co to Bucky dořekne, z chodby se ozve několik výstřelů. Sirény nepřestanou houkat.

,,Napadli nás," odpoví jednoduše Fury.

,,Měl byste vypadnout, my je zvládneme," hodí po něm pohledem Sharon. Fury přikývne a postranními dveřmi, které byli doposud ukryté před zraky přítomných, vypadne ven.

,,A my za něj jako teď máme položit život, jo?" ušklíbne se sarkasticky Angie a odsune gauč ke dveřím, který je hned zabarikáduje, aby jim zajistila pár vteřin k dobru.

,,Vzhledem k tomu, že si pro sebe opravdu nechává několik důležitých tajemství, které nikdo jiný nezná, nebylo by dobrý, kdyby si je vzal s sebou do hrobu," vysvětlí Sharon, nabije svojí pistoli a druhou hodí po Buckym. Angie se ani nesnažila žádnou dávat, předpokládala, že ona si poradí po svém.

A taky měla pravdu. Jakmile se dovnitř dostane asi pět ozbrojených chlapů, Bohyně vytvoří ve vzduchu ohnivý půlkruh a ten okamžitě vyšle na ně. Chytli jak vánoční stromeček a ihned se skáceli k zemi.

,,Paráda, konečně si zas připadám jako já," zazubí se, překročí zmítající se těla polomrtvých chlapů a rozejde se rozhodně chodbou dál.

,,A tahle ženská se ti líbí, jo?" zavrtí nechápavě hlavou Sharon. Bucky se usměje, ale místo odpovědi se rozběhne za Angie. Na chodbě bylo minimálně deset dalších mužů, ozbrojených od hlavy až k patě jako ti předchozí. Zatímco Angie pálila jednoho po druhém, Bucky s Sharon byli nuceni použít své zbraně. Jakmile se dopracovali ke zničení jich všech, nahrnuli se tam další.

,,Takhle to nepůjde. Za chvíli nám dojdou náboje..." šeptne Sharon, schovaná za spadlým stolem, kde si nabíjela zbraň, ,,a jí ta síla taky nevydrží věčně."

,,Musíme se dostat na ulici, tam utečeme," odpoví Bucky a jak si řekli, tak se i rozhodli. Zatímco Sharon kryla záda těm dvoum, Bucky vzal Angie za ruku a i přes její námitky jí začal tahat pryč.

,,No tak, nezdržuj!" vyhrkne na ní a oplatí pár střel.

,,Já tě nepustila!" oplatí naštvaně Angie a znovu po něm sáhne. Jenže její ruka protne tu jeho a ona si tak uvědomí, že se ztrácí. Její postava mizela jako pára nad hrncem. Bucky zmateně přihlížel, jak se Bohyně pomalu ztrácí před jeho očima, nyní vypadající trochu jako duch.

,,Co se děje?" křikne vyděšená Sharon.

,,Já nevím," zakroutí hlavou Angie, v očích stejné otazníky jako oni, ale poslední slovo vysloví tlumeně, jako by jí někdo bral pryč. Pryč. Přemisťuje se, došlo Buckymu.

Už zase mu odchází.

V KOUTĚ  NEJJASNĚJŠÍCH MÍST, KDESI VE VESMÍRU

Náhlý záblesk ostrého světla jí donutil otevřít oči a podívat se kde je. Oči hned zase bolestivě zavřela a nechala jednu bolestivou slzu skápnout na zem.

Po ozáření následovalo tlumené světlo, očividně mnohem bezpečnější pro její zrak. Otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Chvíli byla dezorientovaná, jak z přemístění, tak z místa.

Kde to jsem?

Stála uprostřed malého kopečku, potáhlého zlatou trávou, vybízející se dotknout a pohladit jí. Kolem ní bylo více kopečků s trávou stejně zlatou. Ta však byla vysoká, dosahovala by asi ke kolenům. Tam, kde stála Angie, byla tráva posekaná a... byla zde cestička!

Angie neváhala ani minutu, jestli se má někam vydat, bude to ta cesta. Tohle místo muselo být podle všeho vytvořené bohem. Teď už jen zjistit, zda to je nebo není léčka. Sešla z kopečku dolů, následovala dál cestu a dívala se okolo na případné nebezpečí. Tráva kolem ní se zaleskla, jak se zavlnila ve větru a roztancovala tak svoje stonky. Angie to přišlo krásné, až na fakt, že žádný vítr nefoukal.

Sešla z kopce dolů, dávala si pozor, aby šla jen po cestičce a nešlápla do vysoké trávy. Prošla kolem broukajícího kamene a nakonec došla až k místu, kde se zlatá tráva mísila s tou normální, zelenou. Zastavila se a zadívala se kolem sebe. Určitě má tohle všechno něco znamenat, jen nevěděla co.

Chvíli rozmýšlela, zda nemá překročit tu nevinně vyhlížející hranici mezi jinak zbarvenou trávou, ale nakonec se rozhodla, že to raději riskovat nebude. Otočila se na podpatku a šla dál po cestě, tentokrát podél hranice směrem nahoru, k dalšímu kopci. Vyšla nahoru a zase se zastavila. Frustrovaně vydechla. Založila si ruce na hrudi a rozhodla se, že se už nehne ani o centimetr.

,,Jako Bohyně jsi až příliš tvrdohlavá," ozve se jí za zády. Okamžitě se tam otočí a hrábne k pasu, kde by měla mít meč. Ale ten tam samozřejmě nebyl. Zvedne oči, připravená zaujmout bojovou pozici. Hned jak ale spatřila postavu, která se pomalu pohybovala jejím směrem, zkoprněla a spustila ruce podél těla.

,,Auscane?"