I hate you Dallas ! [CZ]

24 ♡

Nevěří mi. Jak já toho Nashe nenávidím. To mu ještě vrátím.

Pohled Bethany

Dneska je neděle, den kdy se vrátí Cameron. Upřímně nevěřím, že to udělal Nash. Vždyť ten mi vždycky pomohl. Určitě to neudělal.

Je jedna hodina odpoledne a já jdu do bazénu. Jo já vím, můžu jít k moři, ale to by se mi muselo chtít. Aspoň o mě víte další věc a to, že jsem hrozně líné stvoření. Cestou po schodech jsem potkala Matta, který byl taky v plavkách. „Hej kam jako jdeš !" Zeptala jsem se ho. „Jdu se koupat do kanálu." Ironicky se na mě usmál a začal utíkat. „Hele! Do bazénu jdu já !" Utíkala jsem za ním. Doběhla jsem k bazénu, ale on nikde. „Tak si to užij v ka.." Nestihla jsem to doříct a hodil mě do vody.

Když jsem se vynořila uviděla jsem Matta jak se hrozně směje. Podívala jsem se na něj vražedným pohledem a šla ven z vody. Chtěla jsem mu to oplatit, ale byl moc rychlej. „Nějak ti to nejde Clarková." Zasmál se. „Drž hubu !!" Utíkala jsem za ním. Nahnala jsem ho do kouta, takže neměl kam utéct. „A mám tě." Usmála jsem se vítězně. „Ne, to já mám tebe." V momentě si mě přehodil přes rameno a vedl mě k bazénu.„To není fér!" Bouchala jsem ho do zad.

Zase jsem byla ve vodě. Věděla jsem že nemám šanci a tak jsem ho ignorovala a začala jsem plavat. „Paní se urazila." Zasmál se a skočil za mnou. Ja jse ho dál irnotovala. "Ale Bethany." Plaval ke mně. „Promiň." Omluvil se mi a ja jsem mu šplíchla do obličeje a začala se smát.

Chtěl něco říct, ale do bazénu skočili ostatní kluci. „Vodní bitva !" Zařval Nash a my jsme po sobě začali šplíhat vodu.

O hodinu později

„No nic já už jdu." Zasmála jsem se a vylezla ven. Kolem sebe jsem obmotala ručník a šla jsem do kuchyně, kde jsem se lekla osoby,která tam stála. Cameron. Neměl přijet až večer. Zaraženě jsem se na něj koukala a nemohla nic říct. „Kurva co je !" Řekl dost nepříjemně. Co mu sakra se.

Nic jsem mu neřekla, prostě jsem si vzala vodu a šla pryč. „Promiň." Řekl dost tiše když jsem odcházela. On si asi myslel že jsem to neslyšela, ale já mu moc dobře rozuměla.

Šla jsem rovnou do pokoje a oblíkla jsem si tričko. Co mu sakra je ? To já bych měla být naštvaná. „Sakra!" Zapomněla jsem si dole u bazénu náramek. Po schodech dolů jsem došla na chodbu, když v tom jsem uslyšela hlasy. „Proč jsi to udělal !" Zařval Cameron. Já jsem se opřela o zeď a "nenápadně" jsem poslouchala. „A co ?" Řekl Nash. „Vždyť si věděl že se mi líbi !" Zaznělo to celkem hodně smutně. „Prosím tě dal jsem tam jen ty fotky co jsi mi poslal." Zasmál se. „Neděl si ze mě prdel ! Kdo jiný by to byl !" Už byl fakt hodně naštvanej. „Sorry bro. Nejsi jediný kdo jí chce." Zakryla jsem si pusu aby jsem nevykřikla. Nash ? Opravdu ?

Už nic jiného neříkali a tak jsem šla do kuchyně kde stál Cam a držel se za hlavu. Jem jsem kolem něj prošla. „Hej Beth hele co mám." Stál vedle mě Matt a na ruce měl můj náramek. „Matte !" Zakňučela jsem. On pokroutil očima a dal mi ho. „Děkuju." Jěnmě jsem se usmála.

Zase jsem šla do pokoje a tentokrát jsem nikoho nepotkala. Uff. Víte, musím si to všechno urovnat v hlavě. Sedla jsem si na okno a vzala si telefon. Znova jsem si chtěla zobrazit tu fotku, ale nebyla tam. On ji dal pryč ?

Večer

Zbytek dne jsem proležela v posteli. Vlastně i teď už ležím. Odmalovaná a oblečená v pyžamu. Už jsem cítila když v tom jsem uslyšela že někdo otevřel dveře. „Beth ?" Cameron ! Nic jsem neřekla a doufala, že odejde. Místo toho začal mluvit a šel pomalu k mé posteli. „Tak moc mě to mrzí. Ani nevíš jak moc mě užírá, že mi nevěříš." Na to jsem otevřela oči a sedla si. „Slyšela jsem tě mluvit s Nashem." "Věřím ti." Řekla jsem. Vypadal zaraženě, když viděl, že jsem vzhůru.

„Ty.. Ty nespíš ?" Zakoktal se. „Ne." Zasmála jsem se. „Takže mi věříš ?" Proboural mezi náma ticho. „Noo jo ." Nejistě jsem odpověděla. „Víš to byl Nash. Já bych to nikdy neudělal." Koukal se na mě ublíženě. „Je to v pohodě." Jemně jsem se usmála. Ještě nevím jak to budu řešit s Nashem. „No nic nechám tě spát, tak dobrou." A odešel.

Ráno

Dneska je pro někoho normální den, ale pro mě je to velký den. Dneska slavím své 20 narozeniny. Ano konečně. Jen mě trošičku mrzí, že to neoslavím s tetičkou. Každopádně celá natěšená jsem šla do kuchyně. Kluci už tam byli a dělali si vajíčka. „Dobré ráno." Protáhla jsem se. „Dobré !" Řekli všichni najednou. „Dáš si taky ?" Zeptal se Matt a já kývla na souhlas. Oni asi neví, že mám narozeniny. Sice jsem to Mattovi říkala, ale to je jedno.

S talířem jsem si sedla na gauč. Najednou mi zapípal telefon. Cameron mi poslal zprávu. Napsal. "Pojď před dům. :)" Co ? Nechápavě jsem se koukla ke dveřím.

Šla jsem teda před dům kde stálo auto a v něm byl usměvaví Cameron. „Slíbil jsem ti nákupy. " uculil se na mě. „Ale já jsem v pyžamu. Tak poč.." Koukala jsem se na své růžové pyžamo. „Noták pojď me ! Něco si tam koupíš. " bouchl do volantu.

„Ne !" Trucovala jsem. „Chceš jet nebo ne ?" „Tak prostě počkáš minutu." Řekla jsem. Najednou se auto rozjelo a popojelo dva metry. „Ne počkej !" Zakřičela jsem. Nastoupila jsem do auta a naštvaně jsem se zapla. Opravdu jedu nakupovat v pyžamu ?
Cameron se mi nepřestal smát.

Flashback

Pohled Camerona

„Hej kluci !" Do kuchyně přišel Matt „Dneska má Beth narozeniny." Všichni jsme se najednou na sebe podívali . „Takže plán je takový." Začal Matt. Místo toho aby jsem ho poslouchal tak jsem sledoval Nashe. Dělal jako by se nic nestalo a usmíval se na mě, ale bylo poznat, že je to ironický. „Takže Camerone ty musíš nějak zabavit Beth a být v hotelu v osm hodin." Poroučel mi. „A co s ní mám dělat tak dlouho ?" Nechápavě jsem se na něj koukal. „Ty něco vymyslíš." Pouchl mě do ramene. „Jo a kluci." Dodal když odcházel. „Všichni děláme, že nevíme že má narozeniny." Usmál se a pak odešel.

Kam jí jako vezmu ? Ještě po tom co se stalo. Najednou mě to trklo. Vždyť jsem jí slíbil ty nákupy a holky nakupují hodně dlouho.