I hate you Dallas ! [CZ]

45

Moc mě mrzí že dlouho nebyla čast. Mám toho hrozně moc. Doufám, že mě pochopíte a omluvíte mě. Miluju vás ❤️

V ten moment se mi zastavilo srdce.

„Teď tu byl." Řekl Matt a koukal se kolem. Ten debil. Nejdřív si hraje jak moc  mě miluje a jak nechce aby jsem odjela a teď ??? Je pryč !

Do očí se mi nahrnuli oči. „Musíme jet Beth" řekla teta. A to už mi slzy stékaly po tváři. „Notak zlato." Smutně jsem se otočila na kluky a zamávala jsem jim. Všichni ke mně přišli a obejmuli mě.

Po tom dlouhém posledním obejmutí jsem vyšla z domu a nastoupila jsem si do auta. Kluci stáli před domem a smutně se na mě koukali.

Sakra kde je ten Cameron !? Pláč jsem nemohla zastavit. Přece to nemůže skončit takhle. Když už, tak ať se se všema pořádně rozloučím...

Jeli jsme hodinu a já nemohla dýchat. Prostě jsem nemohla. Byla jsem ztuhlá. Taky mě mrzí, že jsem se nerozloučila s Lukasem a Twistem. Bože Twist. Vždycky jsem ho porazila ve hře a on se hrozně naštval. Byl hrozně fajn.

Tyhle vzpomínky prostě nikdy nezapomenu.

Na letišti jsme čekali jen chvilku a pak jsme udělali takové ty opatření, které se normálně na letišti dělají.

Nevím proč, ale prostě jsem chtěla, aby se tu najednou objevil Cam, Matt a další kluci a zastavili nás. Moje teta by to nakonec dovolila a já bych tu zůstala.
Ale nikdo nepřišel. Nikdo.

*****************

Sedím v letadle a píšu zprávu Cameronovi. Je to zároveň naštvaná a smutná zpráva. Nechápu proč to udělal. Co když se mu něco stalo ? A nebo má nějaké problémy ? A nebo si semnou prostě jen hrál. Jo to je dost možný.

„Zlato já vím, že jsi smutná, ale muselo to tak dopadnout." Řekla teta a pohladila mě po zádech. „Nemuselo." Zašeptala jsem si pro sebe.

Cameron mou zprávu ignoruje a tak si dám sluchátka a celou cestu prospím.

„Beth, vstávej. Už jsme doma." Promnula jsem si oči a koukala se kolem sebe. Ostatní cestující byli pryč, takže jsme tam byli jen my a letuška, která nás upozornila, že je čas odejít.

Na letišti byl silný vítr. Ach...Jak moc mi to tu chybělo. Se zamračeným obličejem jsem šla letištěm k našemu autu, které stálo na parkovišti.

Tak a je konec. Já vím, i před tím to byl konec, ale teď je to opravdový. A já mám zase slzy v očích. Na Camerona budu muset zapomenout. Bude to kurva těžký. Zapomenout na někoho, koho miluju. 

Dům byl stejný. V mém pokoji bylo uklízeno. Já jsem si ani nevybalila a rovnou jsem si lehla na postel. Nemám tu už nic. Není tu Mia. Není tu nikdo.

Jediné co tu mám je teta. Všechno ostatní je buď pryč a nebo v LA.

Nikdo z kluků mi nepíše. Jsem naivní co ?? Jak by mohli. Převlékla jsme se do domácího a pustila jsem si písničky.

Najednou jsem uslyšela hrozný hluk. Šlo to z venku. Odvalila jsem se z postele přímo k oknu a koukala se ven. Nikde nic, ale pak jsem se koukla nahoru a spatřila jsem vrtulník, který přistává na naší zahradě. Vítr byl kvůli vrtule silný a všechno kolem létalo.

Sakra co dělá vrtulník na naší zahradě ?
Rychle jsem seběhla dolů. „Haló !" Křikla jsem. Nikdo. „Teto ?! Na zahradě je vrtulník a asi si to jde pro nás!" Ironicky jsem řekla. „Beth co se děje ?" Na schodišti stála rozespalá teta.

„Na zahradě je vrtulník." Odsekla jsem. „C-cože ?" Teta se rychlím krokem dostala ke dveřím, které vedly na zahradu otevřela je a vyšla ven. Byla jsem hned za ní.

Když se vrtulník uklidnil a vypl se motor ? (Nevím jak to funguje:D) Otevřeli se dveře a já ae modlila ať to nejsou nějací špatní lidé.

Byl to Lukas. Celý v černým jako agent. „Lukasi !" Křikla jsem na něj a rozběhla se k němu. „Čau Beth." Řekl a obejmul mě. „Co tu děláš ? Já...Nemáš být v LA." Nechápala jsem co tu dělá. „Moc se mi nechtělo, ale musel jsem. Donutil mě." Řekl a podíval se na vrtulník.