I hate you Dallas ! [CZ]

21

Co když jsem do něj zamilovaná ?!

Chvilku jsme se na sebe jen koukali a usmívali se. Jako naprostí blázni. Pak nás vyrušil něčí hlas. „ Tak co. Už jim věříš ?" Všichni se začali smát a mi jsme si oddechli, ale Cam na mě pořád koukal s úžasem v očích.

Pak jsme tam zůstali jen my dva. Nevím kam ostatní šli, ale hned jak odešli jsem z Cama slezla. „Klidně si mohla zůstat.." Zasmála jsem se „ To je dobrý." Cam se koukl jestli tu opravdu nikdo není a pak se nadechl „Zvládli jsme to." Podíval se na mě. „Takže už půjdeme domů." Řekla jsem s nadějí v hlase. „Ukázal jsem se tu a to stačí." Stoupl si a já taky. Automaticky mě vzal  za ruku a vedl mě ven. Je to hrozně divný, když spolu vlastně nechodíme. Cestou se ještě z někým rozloučil a pak jsme šli konečně k autu.

O hodinu později

Tak a už jsme doma. Právě sedíme všichni na terase a bavíme se o našem úžasném výkonu. „Bože jste blázni." Zasmál se Nash. Vyrušila mě esemeska od Lukase. "Sejdeme se ? Přiď ve dvanáct před váš dům." Copak mě ten kluk sleduje ?? Telefon jsem dala zpět do kapsy a šla nahoru do pokoje.

Je jedenáct, takže mám ještě čas. Převlékla jsem se z těch krásných šatů a dala jsem si tepláky a tričko. Joo to je moje.

Ťuk ťuk. Ve dveřích se objevil Cameron. I on už byl oblečený do normálního oblečení. „Víš Beth, chtěl jsem ti poděkovat." Opřel se o rám dveří. „Jojo. A kdy půjdeme nakupovat ?" Povytáhla jsem obočí.
Cameron se plácl po čele. „Jaj. Zítra jedu pryč a vrátím se až za dva dny. Nevadí když to trochu posuneme ?" Zeptal se mě. „No nevadí." Usmála jsem se. Dva dny to vydržím.

Cameron zmizel a já zůstala sama v pokoji. Ještě jsem si udělala nehty aby mi to rychleji uteklo. Za 5 dvanáct jsem vyšla z pokoje a tajně jsem se odplížila ven. Naštěstí mě nikdo neviděl. Jsem prostě dobrej ninja.

Pomalu jsem otevřela dveře a hned mě ovál jemný vítr. Stoupla jsem si ven a rozhlížela se kolem sebe. Lukas stál pod  stromem a když mě uviděl usmál se.

„Ahoj." Usmála jsem se na něj, když jsem stála u něj. On se zničeho nic začal víc a víc přibližovat. Když už byl skoro u mě oddálila jsem se. „Tak promluvíme si. " ukázala jsem na lavičku, která byla kousek od domu. „Jo jasně." Luk se nervózně usmál a pak si šel sednout. On mi chtěl dát pusu ?!

„Tak." Začala jsem. „Jak jsi mě našel ? A jak si se sem doslal, když jsou uzavřený lety?" Vůbec mi to nedávalo smysl. „To je jedno Beth. Jsem.." Skočila jsem mu do toho. „Ale já to chci vědět ! Něco mi tajíš." Byla jsem celkem naštvaná. „Uklidni se. Nemůžu ti to jen tak říct." Snažil se mě uklidnit, ale nezabíralo to. „Měj se." Jednoduše jsem se zvedla a odešla pryč. Takhle mi lhát nebude. Nemám na to náladu.

Šla jsem přímo domů a i před jeho volání jsem nezastavila. Naštvaně jsem práskla dveřma a šla nahoru.

V pokoji jsem si oblíkla pyžamo a šla si udělat takovou tu klasickou hygienu. Však to znáte. Pak jsem si své vlasy dala do cůlíku a šla si lehnout. Po chvilce jsem usnula.

Ráno

Probudila jsem se sama od sebe. No taky že bylo půl desáte, takže žádná sláva. Jako klasicky každý ráno jsem se šla napít. Kluci už byli vzhůru, protože cestou po schodech jsem slyšela jejich hlasy.

„Dobré ráno " křikla jsem když jsem došla do kuchyně. Jack H. Tam byl kafe a ostatní se clapli rohlíkama. „Co si dáš na snídani ? Zeptal se mě Matt. Chvilku jsem váhala, ale pak jsem zvolila jogurt. Jak jinak.