I hate you Dallas ! [CZ]

39

Hrozně moc se omlouvám, že to teď není uplně pravidelné, ale učení je prostě moc :/ Každopádně jsem hrozně ráda za vaše komentáře a celkově
aktivitu. - l o v e Beth 
*****************
„Jo to já taky." Zadívala jsem se na něj."

Spolu jsme leželi asi tak dalších 20 minut, ale pak na nás zaklepal Matt, takže super. Nejraději bych sním byla pořád. A v té myšlence mi došlo, že za pár dní odjíždím. V očích se mi objevili slzy. Tak hrozně mi to tu bude chybět. Nechci nikam.

Právě teď sedím u tety v pokoji.
Snaží se zapnout kufr, kterej je plnej věcí co si tu koupila. Má tam plno triček s nápisem "I love LA." A tak podobně. Těch s prominutím krámu tam má fakt dost.

„Zlatíčko s ty už máš zbaleno ?" Zeptala se mě a já se jen koukala do zdi a nic neříkala. Nechci myslet na to, že budu pryč. „Ále noták, za dva dny už jedem tak se zbal ano ?" Usmála se a pohladila hřbet mé ruky. „Ano teto." Snažila jsem se usmát, ale nešlo mi to. Ona snad nevadí, že nikam nechci ?

Jednoduše jsem odešla z hotelu a šla se projít. Namířila jsem si to do jednoho krásného parku. Moc lidí tam nebylo což mi vůbec nevadilo. Bez lidí se totiž mnohem lépe přemýšlí. Sedla jsem si na lavičku a do uší jsem si dala sluchátka.

Copak není možnost jak bych mohla zůstat ? Nemůžu to tu jen tak opustit. Zvykla jsem si na moře. Na ten zápach z aut a hluk turistů.

Bože Beth, co si to nalháváš. Žádná možnost není. Prostě budu muset příjmout to, že se vracím.

Najednou přes celý park zazněla moje melodie telefonu. Volal mi Lukas. „Ahoj Luku. Copak ?" Zeptala jsem se a u toho si hrála se sluchátky.

„Chtěl jsem vědět jak se máš ? Kdy jedeš." Mé oči bylx plné smutku. „No za dva dny." Odsekla jsem. „Bože. Musíme něco vymyslet. Přece musí být nějaký způsob." „Žádný není." Skočila jsem mu do řeči. „Né já já něco vymyslím." A v tu chvíli to tipl.

Začínám se bát. Loudavýma krokama jsem se pomalu dostávala domů. Nechce se mi balit. Já si nebudu balit. U dveří jsem se zastavila a nadechla se. Otevřela jsem dveře a udělala krok dopředu. Najednou mě někdo nadzvedl. Byl to Cameron. Nadšeně se smál jako sluníčko. Nechápala jsem co se děje. „Camerone pusť mě !" Zakřičela jsem na něj a u toho se šílně  smála. „Mám nápad." Usmál se a konečně mě pustil na zem. „ Půjdeš se mnou na rande ?" Zeptal se a u toho nervózně zatřásl. „Camaron Dallas mě zve na rande ? Tak jo." Zachichotala jsem se a Cam se usmál.

O dvě hodiny později

Právě čekám na Camerona před domem. Jsem celkem zvědavá co to zase vymyslel.

Ze dveří vyšel Cameron. Oblečení bylo takové normální možná trochu více sportovní. „Jsi připravená ?" „Jo, ale dost se bojím." Řekla jsem a Cameron ke mně přišel, pohladil mě po zádech a vzal mou ruku. Pevně svůj stisk zmáčkl a šel se mnou ke garáži. „Eee Came ? My nepojedem tam tím autem ? Ukázala jsem na jeho auto, které je mi známe už z prvního dne. Cameron nic neříkal a jen se usmál.

V garáži stálo krásné, klasické auto bez střechy. „Wow. To je krásný auto." Vykulila jsem oči. „Líbi se ti ? Je to můj miláček. Mám ho od mého táty." Řekl a vyjel s autem ven. „Neříkej, že tím pojedem ?! " Moje oči se rozzářilx. Cam kývl hlavou ať si jdu sednout.

Celá natěšená jsem si sedla a zapla si pás. Cameron pustil písničky a já si to užívala. Bylo to jako nějaká scéna z filmu a já tomu nechtěla věřit.

Pohled Camerona

Její vlasy vlály ve větru. Byla tak hrozně nadšená z toho auta. Doufám, že se jí to bude líbit. Nechci aby odjela. Je pro mě všechno. Doufám, že se můj plán povede.

Pohled Beth
Po 15 minutách jsme zastavili na...poli s jednou velkou budovou a malým letištěm. „Kde to jsme Came ?" Zeptala jsem se ho, ale pak jsme se koukla na oblohu a ztuhla jsem.

Další část ještě dnes v 21:00 !