I hate you Dallas ! [CZ]

46 e n d ?

*****Nejsem si teď jistá, ale tohle je postední díl. *****

„Moc se mi nechtělo, ale musel
jsem. Donutil mě." Řekl a podíval se na vrtulník.

Dveře vrtulníku se otevřely a z nich vyšel Cameron. Spadla mi čelist a mé oči se rozzářily. V ruce držel růži. Po schůdkách došel na zem a pak se přibližoval ke mně. Nechápala jsem to. Když byl u mě dost blízko opřel si čelo o to mé. „Bethany. Nedokážu být bez tebe. S tebou..s tebou jsem lepší člověk. Já citím to. Jsi tak jiná. Držíš se svého názoru jsi tak hrozně úzkoprsá a to miluju. Miluju na tobě všechno. Každičký kousek tebe. Jsme každý jiný já vím. Ale...Jsme jako sůl a pepř.. každý jsme uplně jiný, ale všichni moc dobře ví, že sůl a pepř patří k sobě."

Koukala jsem se mu přímo do očí a culila se jako blbka. „Ani nevíš jak bylo těžky tohle udělat." Odsekl. „Já myslela jsem.. Ty jsi se ani nerozloučil a prostě jsi zmizel. Myslela jsem že prostě.." Cam mě utišil polibkem. Bylo to krásný. Líbali jsme se dost dlouho a pak jsem se od něj odtáhla. Ruce jsem nechala zavěšené na jeho krku a on své ruce nechal na mém boku. „A co si jako myslíš, že teď bude Dallasi ?" Zeptala jsem se ho a on se usmál. „Nooo.. Počítal jsem, že tě unesu, ale teď mi to příjde nefér, takže.."

„Ježíšku na křížku Bethany !!" Na zahradě se objevila teta. „Co to má být ? Camerone ? Co se tu sakra děje !" Celá vyděšená se vydala k nám.

„Em.. Dobrý den.. Já Em přijel jsem sem, abych se vás na něco zeptal a poprosil vás." Začal Cam. Stál blízko mě a naše ramena se dotýkala. Jemně mi hladil hřbet ruky.

„Jestli se myslíte, že vás pustím do Ameriky tak se pletete."

„Prosím, jen mě vyslechněte." Řekl Cameron a já vůbec nevěděla co říct. „Dobře..Poslouchám." Odsekla teta.
„Potřebuju Bethany. My se ehm milujeme. Sehnal jsem jí tam úžasnou školu. Mohla by jste za ní kdykoli jezdit. Zadarmo. Já to bez ní nevydřím. Chápu, že to nejde pochopit, ale miluju ji." Dořekl. Teta byla dlouho ticho. Dokonce jsem doufala, že to klapne.

„Ne." Řekla. „Cože !" Zamračila jsem se. „Ne ! Co sis myslela, že tě nechám samotnou." Nechápavě mě sledovala. „Byla jsem dva měsíce SAMA v Americe! Já tu nemám žádné kamarády a ty to víš ! Žiješ si tu s chlupat...prostě s tím svým. Takže už jsem ti tak nějak jedno. Navíc je mi devatenáct ! Můžu si dělat co chci !" Naštvaně jsem utekla do domu a šla přimo do mého pokoje.

Slzy mi stékaly po tváři. Slyšela jsme jak se venku o něčem baví a pak to najednou utichlo. V pokoji se objevil Cameron. Lehl si ke mně a ze zadu mě obejmul. Hladil mi mou tvář a já měla pocit, že opět můžu dýchat. S ním můžu konečně dýchat.

„Tvoje teta šla prý do práce." Řekl. Otočila jsem se na něj a jen se koukala. Dal mi pusu na čelo. „Jo.. Myslím, že je čas zmizet." Usmála jsem se a sedla si.„Cože ? Ty chceš utéct ?" Zeptal se a taky si sedl. „Jo.. Nemůže mi říkat co mám dělat. A já chci být s tebou." Sledoval mě bez hnutí a pak se usmál a spojil naše rty. „Zlá holka.." Říkal pořád dokola mezi polibky. „Cameron mi pomohl zabalit všechno potřebné. „Jsi si jistá ?" Zeptal se. „Víc než kdy jindy."
Když jsme stáli v kuchyni vzala jsem kus papíru a začala psát.

Milá teto
Tohle je jen moje rozhodnutí a já to tak opravdu chci. Neboj se o mě. Nejsem na tebe naštvaná a já doufám, že mi odpustiš.. Mam tě ráda.   -Bethany