I hate you Dallas ! [CZ]

25♡

Moc se omlouvám že to tak dlouho trvalo. Chci vám hrozně moooc poděkovat za 20k !!! A za vaši úžasnou aktivitu. Vůbec nevím co bych pro váš mohla udělat jako poděkování. Napadlo mě, že by ještě dneska vyšla další kapitola. Kdo by souhlasil ? ❤️❤️❤️ (Omlouvám se za chyby :(

„Za jak dlouho tam budeme ?" Zakňučela jsem. „Už jsme tu." Řekl Cam když jsme přijeli na velké parkoviště. Moje oči se rozzářilx když jsem uviděla všechny ty obchody.

„Tak co připravená?" Zeptal se mě když jsme stáli před vchodem. „Ano." Řekla jsem natěšeně a šla dovnitř. Všude bylo plno lidí, kteří se na mě divně koukali. A v ten moment mi to došlo. Jsem jen v pyžamu. Hned jsem šla do prvního obchodu, který jsem viděla. „To pyžamo ti moc sluší." Slyšela jsem Camerona jak jde za mnou a směje se.

Celá nafučná jsem vzala černé ryfle a tričko a šla se oblíct. Prodavačce jsem řekla že si to nechám na sobě. Ona to samozdřejmě pochopila, protože viděla to moje pyžamo.

Šla jsem za Camem, který stál před obchodem. „Tak jo teď už jsem připravená." Usmála jsem se a podívala jsem se na svoje oblečení. „To pyžamo bylo lepší." Zamračil se. „Ne nebylo." Zamračila jsem se a pak jsme se oba zasmáli.

O dvě hodiny později

Cameron už má ruce plný tašek a když ho tak vidím asi mám všechno co jsem potřebovala.

Teď jsme se s Cemem rozhodli, že zajdeme na kafe. Když jsme se dostali na řadu obsloužil nás kluk, který měl krásné černé vlasy a modré oči. Není to proti přírodě ?

„Tak co si dáte ?" Mile se na nás usmál. „Já si dám Cappucino." Řekl Cam. „A krásná slečna si dá ?" Podíval se na mě a mrkl. Na to mě Cameron vzal kolem pasu a přitiskl si mě víc k sobě. „Tak zlato, co si dáš." Nechápavě jsem na něj koukala. „Dá si to co já." Ironicky se na něj usmál, ale pak se na něj zamračil. Co to dělá. Když odešel odtrhla jsem se od Camerona. „Co to mělo být ?" Zařvala jsem po něm. „Ten kluk tě až moc očumoval." Řekl jednoduše. Já už jsem do dál nechtěla rozebírat, protože vím jak by to skončilo.

Oba jsme si vzali naše kafe a šli si sednout na lavičku. Cestou jsem uviděla ve výloze krásné šaty. Byly asi po kolena a měli krásnou lososovou barvu. Cameron si šel sednout a já se šla na ně podívat. Prohlížela jsem si je od zhora dolů, když v tom jsem uviděla cenu. Aha. Tak nic. Ta cena byla neskutečně vysoká. Opravdu by si někdo koupil šaty za tolik peněz.

Celá smutná jsem si šla sednout velde Cama. „Copak ?" Zeptal se mě. „Jsou moc drahé a já nekradu." Trochu jsem se zasmála. „To já když jsme byl malej tak jsem v obchodě ukradl lízátko." Podíval se na mě povýšeně. „Wow tak to jsi fakt Bad boy." Zasmála jsem se. „To mě jednou moje kamarádka přinutila ať ukradnu žvýkačky. Nejdřív jsem nechtěla, ale pak jsem je vzala do kapsy a hned jak jsem vyšla z obchodu začala jsem utíkat." Zasmála jsem se nad tím. „Tak to jsme pro sebe jako stvořeni Bad girl." Podíval se mi do očí a usmál ae tím svým krásným úsměvem. Awww uklidní se Bethany !

Cameron dlouho nic neřekl až pak se mě zeptal. „Kolik je hodin ?" Vytáhla jsem svůj telefon. „15:45" řekla jsem. „Tak fajn jdeme." Řekl po chvilce ticha a vstal.

„A kam ? Už jdeme domů ?" Šla jsem za ním. „To je překvapení." Otočil se na mě a uculil se. To se mi nelíbí. Spolu jsme vyšli z té budovy a šli směrem k autu. Cameron dal všechny tašky do kufru a pak jsme si sedli do auta. 

Jeli jsme asi 20 minut a pak jsem se rozhodla že zapnu rádio. Zrovna tam hrála písnička od Byonce. Začala jsem se houpat a zpívat. Cameron měl pořád kamenný výraz a tak jsem do něj trkla. Najednou se usmál a přidal se ke mně. Tím že jsme si tak zpívali cesta utekla dost rychle. 

Dojeli jsme k moři. Byli jsme pryč z města. Uplně někde jinde. Byl tu jiný vzduch a příroda. „Wow." Vypustila jsem ze svých úst, když jsem vystoupila z auta. „Sem chodím přemýšlet. Je tu krásně, ale to není to překvapení. " usmál se a vzal mě za ruku.

Vedl mě do kopce přes vysokou trávu a keře. Člověk by se v ní stratil. Spolu jsme šli ještě 10 minut a pak jsme došli k místu s vodopádem. Bylo tam opravdu krásně.  „Tak co ?" Zeptal se mě. „Užasný místo. " Cameron si sedl na lavičku, která byla kousek od jezírka. Já jsem si sedla vedle něj.

O hodinu později

Pohled Camerona

„Co tím jako myslíš, že jsme se stratili ?!" Zakřičela na mě Beth. Nash mi napsal že ji musím ještě na chvilku zdržet a tak teď dělám že nevím kam jet. „Já nevím, asi jsem špatně odbočil." Ano moc dobrej v lhaní nejsem. „Tak to je super hele." Naštvaně si nastoupila zpět do auta.

Každopádně jsem dostal super nápad jak ji ještě zabavit. Nastoupil jsem do auta a jel směr náš dům.

Pohled Beth

Myslím že moc dobře ví kam jede. Vždyť tu žije. Musí to tu znát. Cesta domů utekla mnohem rychleji než cesta k vodopádu. „A co teta ?" Zeptal se mě z ničeho nic. „Jo nedávno jsme jí volala. Ještě se neví kdy se to zlepší. " smutně jsem se koukla na svoje nohy. „Aha. Neboj určitě to bude dobrý." Řekl mile a pohladil mě po ruce. Svojí ruku jsem odtáhla. Lekla jsem se jeho reakce.

Za chvilku jsme byli u domu. „Tak fajn Beth. Já ještě musím někam jet." Řekl a Koukl ae na svůj telefon. „Jo dobře." Vzala jsem si svoje věci a vystoupila jsem z auta. Cameron odjel a já šla přímo ke vchodovým dveřím. Chtěla jaem otevřít, ale bylo zamčeno. Co ? Kluci nejsou doma nebo co ? Naštěstí jsem měla taky svůj klíč a tak jsem ho vytáhla a vstoupila dovnitř.

„Haló ?!" Zakřičela jsem, ale nic. Vyzula jsem si boty a šla nahoru do svého pokoje. Všechny tašky jsme hodila do rohu a šla k posteli na které, byla modrá krabice převázaná bílou mášlou. Nechápavě jsem si ji vzala do ruky. Někdo si vzpomněl že mám dneska narozeniny ? Jé no to je fakt milé.

Krabičku jsem pomalu otevřela a mé oči spatřily malý papírek kde bylo napsáno. „ Vím že se ti moc líbily a tak jsou teď tvoje. Budeš v nich krásná. Obleč si je a jdi před dům. Čeká tě tam řidič. Na nic víc se neptej. - Cameron ❤️"  V krabici byly ty šaty z té výlohy. Jak to sakra dokázal ?