I hate you Dallas ! [CZ]

4 ♡

Místo toho jsem viděla něco čemu jsem nechtěla věřit......

Moje teta ležela na gauči s nějakým chlapem, který ji držel kolem pasu. Naštěstí byli zakrytí dekou. Uff. Rači nebudu přemýšlet nad tím co se tu večer dělo. Teta se probudila a když viděla že se na ni koukám rychle vstala i s dekou, takže jsem viděla tu jeho krásnou, tučnou a chlupatou prdel. FUJ ! „Bože Beth kde jsi byla já já jsem o tebe bála." Začala vyšilovat a byla nervózní. Upřímně se jí nedivím, je to celkem trapas. „Opravdu? Nevypadá to tak." Zamračeně jsem se koukla na toho chlapa a ona jen kývla. „To je Tom z práce." Pošeptala tak aby to neslyšel. Aha tak z práce. Už to nebudu řešit, protože na to nemám náladu a navíc aspoň na mě není naštvaná. „Chapu to teto." Falešně jsem se usmála a šla do pokoje. Nechala jsem ji tam s tím panem Chlupatá prdel a šla si lehnout.

Ležela jsem jen tak v posteli a přemýšlela co vlastně budu dělat o prázdninách. Všichni mluví i tom jak jedou k moři na hory nebo na tábor, ale co já. Nikdy jsme nejezdili na dovolenou. Teta se bojí a navíc nemáme tolik peněz. Strašně bych chtěla cestovat, ale v mé peněžence je sotva pár korunek na rohlík. Své sny budu muset prostě a jednoduše nechat být.

Měla jsem 10 zmeškaných hovoru od Marta a asi 20 zpráv. Chudák můj. Musím mu zavolat. V Lukasovích věcech jsem si sedla  a musím říct že voní úžasně. Vytočila jsem Mattovo číslo a čekala až to vezme. „Bethany ?" Z telefonu se ozval zoufalí hlas Matta. Musela jsem se nad tím pousmát. „Copak je?" Řekla jsem úplně v klidu. Věděla jsem že se naštve. „To fakt ? Tak já ti tisíckrát volám a píšu, bojím se že jsi se někde zabila a ty řekneš jen copak je !!" Začal celkem dost řvát, ale jen ironicky chápete ne ? „Matte buď v klidu nic se mi nestalo." Nevím jestli mu mám říct o té ehm "nehodě" je to sice můj takovej bratr, ale tohle vědět nemusí. Najednou jsme byli oba ticho, až se ozval Matt „ Nechceš jít na Skype ??" Zeptal se a já jsem automaticky vzala noťas do ruky.

Našla jsem si jeho "profil" (Nevím jak se tomu říká:DD) a zaposlouchala se do té otravné melodie, když někomu voláte. Na obrazovce se ukázal Matt, který měl vlasy úplně rozcuchané a mastné. „Matthe !!Co to je za ptačí hnízdo na té hlavně?" Držela jsem si pusu abych se nezačala smát, ale to prostě nešlo. Chudák dělal uraženého a česal si vlasy. Ano opravdu si je česal. „Už tě nikdy nechci vidět." Dal si na hlavu kapuci a dělal že tam nejsem. „Tak to je škoda, chtěla jsem za tebou na prázdniny přijet." Čekala jsem na jeho reakci. Pomalu se na mě podíval, sundal si kapuci a šibalsky, ale zároveň překvapeně na mě koukal. „Nedělej si ze mě srandu Clarková." Nastavil na mě ukazováček do polohy "Ty,ty,ty" a šel s telefonem někam pryč. Nechápu proč má Skype na telefonu, ale dobře. Vyšel na balkon a ukázal mi ten krásný výhled na LA. „Pane Bože tam je krásně." Zakoukala jsem se na to krásné místo a měla pocit že tam opravdu stojím. „Přijeď Bethany" řekl vážně a mě ten krásný pocit zmizel a měla jsem po náladě. „To nejde Matte.Ja nemám peníze." Kdyby to šlo hned bych nasedla do letadla a letěla pryč. „To se nějak vyřeší." Mrkl na mě a pak ho někdo zavolal. „Promiň Beth musím jít." Řekl se smutným tónem v hlase. „To nevadí, zatím ahoj." Obrazovka se vypla a já byla zase sama.

Po nějaké době přemýšlení jsem se rozhodla dojít si do obchodu pro takové to "pitíčko v sáčku" ? Nevím jak to popsat, ale vy určitě víte. Stojí to asi 10 korun a je tam asi jen 12% pomeranče. Je to sice úplná sračka, ale zato sakra dobrá sračka. No rozhodně nepůjdu v tomhle oblečení. Přejela jsem očima po svém "krásném" outfitu. Koukla jsem si do skříně pak do okna a znova do skříně. Je tam teplo, takže si vezmu kraťasy.

Šla jsem pomalu po schodech dolů a modlila se aby tu už Pan Chlupatá prdel nebyl . Přišla jsem do kuchyně a teta zrovna něco vařila a vonělo to po celém domě. Podívala jsem se do obýváku a nikde nebyl. Ufff. „Co to vaříš." Usmála jsem se a sedla si na barovou židli,která ladila s celou kuchyní. „No zkouším sušenky od jedné kamarádky z práce." Promíchávala těsto a já neodolala a kousek si vzala. Miluju neupečený těsto. „Jdu se projít." Jednoduše jsem řekla a šla ke dveřím. „No dobře, ale dávej na sebe pozor." Poslední slova už jsem neslyšela, protože jsem byla už dávno před domem.

Obchod je asi 10 minut cesty.Není to žádná dlouhá procházka, ale na provětrání to stačí. Do uší jsem si dala sluchátka a pustila si Selenu. Nedokážu si představit život bez hudby. Poslouchám jí pořád a všude. Nejvíc asi poslouchám pop. Z mého myšlení mě přerušil takový divně lepkavý pocit na mé botě. Koukla jsem se dolů a co tam asi bylo ? Ano správně. Nějakej pes se tu vysral a já mám takový štěstí že do toho šlápnu. „Sakra to smrdí. Do prdele." Snažila jsem se to "nenápadně" otřít o patník, ale toho smradu se asi jen tak rychle nezbavím.

Mám plán. Prostě budu dělat že nic a nikdo si toho ani nevšimne. Jsem to ale chytrá holčina. Vlezla jsem do toho obchodu, který nebyl nijak velký, prodavačky protivný a věci byli tam kde být neměli. Takovej klasickej obchod no. Šla jsem do regálů s pitím, vzala si to co jsem chtěla a rychle šla k pokladně. „Dobrý den." Mile jsem pozdravila a prodavačka Magda neboli největší mrdka se na mě jen podívala tím svým Neotravuj ty krávo pohledem, ale já si toho nevšímala. Už jsem se cítila jako vítěz, ale pak přišel její šéf Pája a zeptal se na otázku, která ve mě vyvolala nervozitu a strach. Můj malý hlásek v hlavě mi říkal Sakra ty jsi v p*či. „Co to tu smrdí." Oba dva krčili nosy a začali silně čuchat ten smrad ve vzduchu. Pozorovali obchod až se zastavili u mě. Jen jsem se pousmála jakože nic, vzala jsem si pití, zaplatila a rychle utíkala pryč. Teda ne do slova to by pak poznali že jsem tam něco udělala já. Venku před obchodem jsem si oddychla a vydala se na cestu domů.

Po chvilce jsem byla u nás doma a všimla si že z okna kuchyně jde černý kouř. Achhhh Bože teto. Co jsi zase provedla. Rychle jsem otevřela dveře a vběhla do kuchyně. Teta tam stála s plechem v ruce na kterém byly na uhel spálené sušenky. Položila ho na stůl a otevřela další okno. „Co se stalo?" Ukázala jsem na úplně spálené sušenky a trochu se smála. „No nesměj se já za to nemůžu, to ta trouba." Sedla si na židli a opřela se rukou o čelo. Pohladila jsem jí po zádech a snažila se jí trochu uklidnit. „To nevadí teto. Stane se to každému." Začala jsem uklízet všechny ty věci a teta mi pomohla. Po úklidu jsem šla do pokoje a když jsem otevřela dveře někdo tam stál.