I hate you Dallas ! [CZ]

32

S pláčem jsem utekla nahoru.

Zavřela jsem se v pokoji a sedla si na postel. Snažila jsem se uklidnit, ale pořád se mi před očima vybavovala ta chvíle za klubem.

Někdo zaklepal na dveře a já jsem věděla, že to bude on. Cameron se objevil ve dveřích s divným pohledem na tváři. „Promiň." Koukal se na svoje boty  a to je on ten, co udržuje oční kontakt.

„ Moc mně to mrzí a..." Zarazila jsem ho, protože mi spadla čelist. „Mrzí ! To je to co mi řekneš ! Nemám na tebe náladu." Trochu jsem na něj zařvala. „Jen mě vyslechni. Prosím." Trochu se uklidnil. 

Nic jsem mu na to neřekla. Opravdu jsem na to už neměla. Byla jsem unavená. Všechno mě bolelo a ještě k tomu Cameron.

Pořád tam stál a já měla hroznou chuť odejít. A proto jsem si stoupla a šla ke dveřím. Prošla jsem kolem něj a on mě chytl za ruku. „Beth notak. Promluvíme si o tom." Začal mi hladit ruku. „Pusť mě." Řekla jsem pomalu a koukala se mu při tom do očí, které měl skleněné.

Nakonec mou ruku pustil a nechal mě odejít. Pořád jsem cítila jeho pohled, který mě sledoval.

Venku jsem poslala zprávu Lukasovi, jestli nemá čas.  Napsal, že teď nemůže, ale že pro mě pošle Twista. Sedla jsem si proto na chodník a čekala, až přijede.

Za 10 minut se u domu objevilo černé BMW. V něm usměvaví Twist, který zrovna jedl kebab. Hystericky jsem se začala smát, když si ho narval celý do pusi, když šel ke mně.

„Čaaaau Bethany !!" Řekl ještě s plnou pusou a vtáhl mě do velkého objetí. Hned jsem mu objetí vrátila. „Ahoooj Twistíku !" Řekla jsem s úsměvem.

„Tak nasedáme lady !" Elegantně ukázal rukou k autu a otevřel mi dveře. Když si sedl vedle mě nastartoval auto a už jsme jeli. Naposledy jsem se koukla na dům a cítila se hrozně vyčítavě. Měla jsem ho nechat mluvit ?

U Lukase doma ještě nikdo nebyl. „Kde jsou ostatní ?" Zeptala jsem se když jsme vešli do obyváku. „Mají ještě nějakou práci." Řekl jednoduše a sedl si na sedačku. „Jo a Leo šel nakoupit. Je to taková naše hospodyně." Zachechtal se a vzal do ruky hrací ovladač. „Zahraješ si ?" Usmál se a podal mi jeden gamepad.

„Dobře, ale pak nebreč, když tě porazím." Povýšeně jsem se na něj koukla a pak se začala smát. „Aaaa lady si moc věří " řekl a dal tam nějakej závod.

O půl hodiny později

„To není možný, že jsi zase vyhrála !!" Zakřičel dědinsky Twist. „Já jsem ti to říkala." Poplácala jsem ho po rameni. „Né ty švindluješ." Dal si ruce do kříže. „Prostě si prohrál tak se s tím smiř." V místnosti se objevil Lukas a další kluci.

Stoupla jsem si a šla za ním. „Ahoj" pozdravila jsem ho. On roztáhl ruce jak nejvíc mohl a obejmul mě. „Tak copak se děje ?" Odtáhl se odemně. Poškrábala jsem se na ruce a přemýšlela co mu říct. „Menší problémy." Řekla jsem jednoduše a opřela se o zeď.

Vytáhla jsem si telefon, který byl plný zpráv od Camerona.

Bethany kde jsi ?

Kurva, prosím napiš mi.

Jsem kokot, promiň.

Potřebuju vědět, že jsi v pohodě.

Kdy přijdeš ?

Potřebuju ti to vyjasnit.

Napsala jsem mu, že jsem v pohodě, ať mi už nepíše.

„Hej lidi ?" Zařval přes celý dům Leo. Držel v rukách obří nákup. „Pomůžete mi. Já nejsem váš sluha." Řekl hystericky. „To máš pravdu. Jsi naše služka." Řekl Twist a pomohl mu s jednou taškou. Všichni se začali smát nad jeho urážkou.

Kluci odešli do kuchyně a já jsem si zatím sedla na gauč. Postupně všichni začali chodit s jídlem. Od mražené pizzi, popcornu a spoustu dalších blbostí. „Dneska máme den filmů." Vysvětlil mi Lukas a sedl se vedle mě s mísou popcornu.

„Dneska vybírá Thomas." Řekl James a kousl si do pizzi. „Vybral jsem Rychle a zběsile 8." Vytáh noťas a napojil ho na televizi.

Po dokoukání filmu jsem se rozhodla, že půjdu. Už před problémy nemůžu utíkat. Domů mě odvezl Lukas. Rozloučila jsem se s ním a šla ke dveřím. Odemkla jsem dveře a před nimi stál Matt.

V ruce držel telefon a s někým mluvil. „Jo já jen, kdyby jsi ho někde viděl tak mi dej prosím vědět. " řekl do telefonu a když mě uviděl tipl to. „Sakra Bethany ! Kde jsi !" Přišel ke mně a obejmul mě. „Neviděla jsi Camerona ? Hledáme ho a nemůžeme ho najít. " moje tělo ztuhlo. „No my jsme se pohádali a pak jsem odjela pryč." Cítila jsem pocit viny. „Zkusím se po něm kouknout, můžu si půjčit tvoje auto ?" Zeptala jsem se ho. Kývl na souhlas a hodil mi klíče.

Nastoupila jsem do auta a objela všechna místa, kde by mohl být, ale nebyl tam.

Moje naděje upadla a já jsem cítila svůj rychlý tep. Pak mě napadlo místo, kde jsme se šli s Camem projít. Říkal, že tam chodí rád přemýšlet.

Jela jsě hrozně rychle a doufala, že tam bude. Vystoupila jsem z auta a vydechla, když jsem uviděla jak sedí na lavičce.