11.Tak..zase někdy.

957 99 10
                                    

Ano, dodržela jsem slib a tady máte další kapitolu!
Na konci bude otázka, tak bych potom ráda odpověď do komentářů, děkuji💚
Enjoy!
Lucc<3

Honza-
,,Dobré ráno" ozve se mi u ucha a já překvapeně zvednu hlavu.
,,Takže to nebyl sen" vyhrknu a pomalu se posadím, protože mým tělem projela zvláštní bolest.
,,No..nebyl" odpoví mi Michal a nervózně se podrbe na zátylku.
Mezi námi zavládne napjaté ticho.

Michal-
Musím se zeptat. Nedá mi to.
,,Lituješ toho?" Zeptám se potichu a sklopím hlavu, aby neviděl menší zklamání v mé tváři.
To, co udělal bych nečekal ani ve snu.
Přiblížil se ke mmě chytl mě za tvář a spojil naše rty v jemný polibek.
,,Ani v nejmenším" zašeptá a dá mi pusu.
Šťastnější osoby na světě snad teď není.
Zvedne se z postele a začne hledat oblečení, které je rozházené všude po místnosti.
,,Ty už jdeš?" Zeptám se překvapeně.
,,Musím. Dneska mám sraz s rodinou a musím natočit videa." Ušklíbnu se.
,,Život youtubera není tak lehký, jak si všichni myslí." Ušklíbne se a já mu pohled oplatím.
Ani nevíš jak ti rozumím. Proběhne mi hlavou.

POHLED TŘETÍ OSOBY.
A teď..jak se rozloučit..
Oběma běhá hlavou ta samá věc.
Hnědovlasý kluk nervózně postává kousek od druhého chlapce.
,,Tak..zase třeba někdy." Řekne a otočí se k odchodu.

Michal-
V hlavě mi zasvítí výstražné světlo.
,,Počkej!" Chytnu ho za zápěstí a otočím si ho k sobě tak prudce, že mi padne na hruď.
Zvedne zrak a já se opět začnu utápět v jeho očích.
Pomalinku se začnu přibližovat k jeho rtům a vášnivě ho políbím.
,,Tak zase někdy." Zašeptám.
,,Někdy zase. Ahoj" zašeptá a odejde.

Honza-
Zmateně se dotknu svých rtů a nasednu do auta.
Nastartuju a vyjedu směr Pardubice.
Hlavu mám stále plnou Michala a událostí, co se v posledních hodinách odehrály, dokud mě do reality nevrátí zvuk příchozího hovoru.
,,Ano?" Zvednu telefon a dám si ho na reproduktor.
,,Ahoj lásko." Ozve se a mě se zastaví srdce.
Sakra! Já zapomněl na Kačku! Co jen budu dělat.
,,A..ahoj" Zakoktám se a odbočím směr dálnice.
,,Už jsi doma? Ráda bych tě už viděla. Máme něco nedokončeného z minula." Řekne a zasměje se.
,,No..teprve jsem najel na dálnici." Odpovím a vydechnu přebytečný vzduch.
,,Teprve? Co jsi tam celou dobu dělal?"
Ani nestihnu odpovědět a přeruší mě opět její hlas.
,,Nevadí, teď to nebudeme řešit. Povíš mi vše potom" Slyším jak se usmívá. (Snad chápete, jak to myslím😂)
,,Tak až dojedeš, tak mi napiš. Pa, Miluju tě."
,,Pa..." Odpovím pouze, položím telefon a rukou si panicky zajedu do vlasů.
Co teď?... Pomyslím si.

Aloha! Tak další kapitolka.
Jo..ta otázka. Chtěli by jste, abych teď psala i z pohledu Kačky?
Jinak děkuju za komentáře u předchozí kapitoly!:3
Další kapitolku čekejte buď zítra, nebo v pondělí do 19:00.
Čus!
Lucc

Dvojčata-MejmrKde žijí příběhy. Začni objevovat