Michal-
Po tom, co se kluci odebrali ke spánku, tak já stále ležel na gauči a koukal na internetu na skříně do které by se vešlo jak jeho, tak i mé oblečení.
,,Ach.Jo.Ukaž.Mi.Už.Nějakou.
Skříň.Sakra.Už." říkám a pln zoufalství bouchám hlavou do klávesnice.
Do čeho jsem se to zase pustil?
Promnu si oči.
Asi o 2,5 hodiny později.
,,Velká je dost, vešli by jsme se tam oba.." Mumlám si pro sebe.
Nikdo žádné protesty? Proběhne mi hlavou.
,,Hh..už blázním." Zasměju se a zkopíruju informace.
Dneska pro ní zajedu.
****
,,Ty kráso, myslím, že dovnitř se vejde úplně všechno." Uchechtne se Tom.
...
Společnými silami jsme postavili celou skříň a já musím uznat, že je hezčí jak na tom obrázku.
Naskládám dovnitř všechny naše věci a unaveně vydechnu a padnu na postel.
Zítra večer Honza přijede a musí být vše hotovo. A to nemluvím o tom, že nemáme odstěhované studio. Povzdechnu si a pomalu se nechávám unášet říší snů.
***
,, Míšo! Vstávej, hoří, musíme ven!!" Vykřikne Pavel a já celý vyděšený ihned vezmu do ruky triko, kalhoty, doklady s penězma, boty a aniž bych se rozhlížel kolem vyběhnu pouze v trenýrkách před dům.
Vůbec jsem si nevšiml toho, že kluci ven neutíkali, ale ve chvíli, co jsem vyběhl ven chytli hrozný záchvat smíchu.
***
Za stálého smíchu vylezou ven a s telefonem v ruce se smějí zcela vyděšenému Michalovi stojícího v trenkách uprostřed ulice s oblečením v ruce.
,,Haha.." řekne Michal ironicky ve chvíli, co mu to dojde a naštvaně vejde zpět do domu.
,,Kdyby..kdyby jsi se viděl" Zalyká se smíchy Tom a Pavel.
,,HAHA SMÍCHY NA ZEM PADÁM!" Vykřikne.
,,Promiň, my jsme nevěděli, že to vezmeš tak doslova."
,,Tak proč jste mě vzbudili takhle?" Vydechne netrpělivě.
,,My tě budili normálně, ale ty jsi se prostě nechtěl vzbudit." Ušklíbne se Pavel.
,,Za 10 minut odjezd!"
Achjo. To zase bude den.
Neptejte se, jak mě to napadlo. Nejdříve jsem to napsala normálně a najednou jsem to smazala a vylezlo z toho tohle 😂
Jakože představa dokonalá tohle 😂
Nechtěla jsem totiž, aby to byla nudná kapitola.
Snad se líbilo 😏😂
Lucc♡
ČTEŠ
Dvojčata-Mejmr
Fiksi Penggemar,,Ahoj, promiň, neznáme se odněkud?" Zeptám se a v hlavě mi stale doznívá jeho smích. Byl podobný klukovi, se kterým už léta natáčím ale stále neznám jeho tvář. ,,Hele promiň, ale ne." Myslím, ze tebe bych si určitě pamatoval." Odpoví a s úsměvem na...
