Jeho studio bylo v realitě ještě hezčí než si Michal sám představoval.
Ten kluk má prostě styl a vkus.
Jak jinak to nazvat.
****
Michal-
Rozebereme stoly, počítače, všechno, co se dá a kus po kusu to začnem nosit do auta, které jsme si na ten den pronajali.
Nesmíme totiž momentálně ztratit ani vteřinu.
Se vším nábytkem nastoupíme do auta, které musím řídit já, když si všimnu nové zprávy na mobilu.
,,Ahoj, už jsem vyrazil domů. Chybíš mi. Honza."
Ihned vytáčím jeho číslo.
Jak moc mi chybí jeho hlas, jeho smích..všechno prostě.
,,Ahoj lásko." Řekne hned, co mi přijme hovor.
Mě to nedá a začnu se usmívat jak blázen.
,,Ahoj, tak co, za jak dlouho budeš v ČR?" Zeptám se zvědavě pln netrpělivosti.
,,Silnice jsou prázdné, takže tak za 4 hodinky." Řekne.
,,A nechceš se stavit k nám a spát u nás? Přeci jen, bude pozdě." Zeptám se, i když vím, že kdyby jel do Pardubic, tak by potom stejně přijel k nám.
,,Anoanoano!" Vykřikne jako malý kluk a poté se zasměje.
,,Tak jo, tak napiš, až budeš cca 20 minut od nás. Miluju tě."
Řeknu a zamilovaně si povzdechnu.
,,Takže říkáš, že si máme dneska dát špunty do uší?" Zasměje se Pavel a Tom s ním.
,,Jsi taky blbej" řeknu, ale cítím, jak mé tváře začínají nabírat rudou barvu.
,,Moc mi chybí. Čím více a déle je ode mě, tím víc po něm toužím" Vydechnu po chvíli.
,,To známe." Zasměje se Pavel a Tomášovi tváře začnou nabírat rudý nádech.
,,Hej!" Praští ho a začne se smát.
,,O tomhle se nemluví." Dořekne.
,,Ale mluví. Víš, kolikrát jsme si my dva detailně probírali tyhle věci?" Zasměje se Pavel a tentokrát ztichnu já a Tom.
**
Zbytek cesty za stálého rozhovoru uběhl neskutečně rychle a my jsme se ihned s úsměvem na tváři pustili do přípravy jeho studia, které má vedle mě.
Rozhodli jsme se , že mu ho uděláme úplně stejně, jako jí měl v Pardubicích.
Není to ani kousek od domu, takže se v klidu bude moci jít projít a nebude muset stále jezdit autem.
Přijde mi totiž, že od doby co má auto, tak i když jde do obchodu, co je za rohem, tak jezdí autem.
Což se mi ani v nejmenším nelíbí.
****
,,Ano?" Zvednu hovor a ani se nekoukám kdo volá.
,,Ahoj, tak za 5 minut jsem u vás. Myslel, jsem, že v Praze už budou silnice plné, ale nebyli." Uchechtne se.
,,Dobře. Tak kdyžtak prosím na nás chvilku počkej, hned tam budeme." Řeknu a do vteřiny ukončim hovor, než se začne vyptávat.
,,Do Kelu!" Vykřiknu.
,,Za 5 minut je u nás!"
Kluci se rychle proberou a všichni se urychleně dáme do dodělávání posledních detailů.
,,Uff...tak jedeme domů."
Nasedneme do dodávky a jedeme směr domov.
ČTEŠ
Dvojčata-Mejmr
Fanfiction,,Ahoj, promiň, neznáme se odněkud?" Zeptám se a v hlavě mi stale doznívá jeho smích. Byl podobný klukovi, se kterým už léta natáčím ale stále neznám jeho tvář. ,,Hele promiň, ale ne." Myslím, ze tebe bych si určitě pamatoval." Odpoví a s úsměvem na...
