Přehlédnutý

6.

„Nezapomeň mi pak ukázat ty jizvy."

Vyjeveně jsem na něj zíral. To myslí vážně? Ukázat mé jizvy?

„Vždy jsem chtěl vidět celý proces vzniku toho mistrovského umění na našem těle, jednou bych taky něco takového chtěl."

„Ale vždyť ty máš už tetování, copak ti nestačí takový zásah do kůže?" neodpovídal jsem, pokračoval jsem dál.

„To jsou ale dvě úplně jiné věci, víš? Tetování sice bolí, ale zásah do naší kůže, vyřezávání..."

„Prosím tě, nemluv o tom" ozval jsem se. „Bolest není dobrý přítel. Už jen to málo co mám, bylo peklo. Bude to ještě na dlouho" pousmál jsem se.

„Co když žiju s bolestí od malička?"

„I tak to není dobrý přítel. Reálné osoby si musí stačit."

„Jsi blázen."

„Nejsi první, kdo to říká."

Nejistě jsem se podíval na hodinky. On se zatím odtáhl. Vsadím se, že kolemjdoucí  si museli myslet bůh ví co.

„Budu muset jít. Za chvíli bude tma."

„Tak se měj, blázne" řekl se smíchem.

„Jojo, taky tě miluju" zasmál jsem se a zamával mu.

Pak jsme se každý vydal svou vlastní cestou.