22.

120 17 4
                                    

Dny a měsíce plynuly jako voda a já se snažil si udělat ve všem pořádek. Zen na mě byl víc než hodný, měl jsem ho omotaného kolem prstu, že kdyby mi hráblo, udělal by i tu největší blbost, která by se mi tou dobou vyrojila v hlavě.

Procházeli jsme se po městě, ruku v ruce, a přemýšleli, co udělat o prázdninách. Chtěli jsme jet na výlet, nškam se podívat... Ale kam? A jaký by byl program? No. Toť otázka.

,,Hele... trošku jsem přemýšlel, je tu něco, co bych rád řekl."

,,Poslouchám, Zene, já tě vždycky poslouchám..."

,,Je možnost, že se neuvidíme. Až skončí rok, budu odjíždět pryč. Daleko za hranice."

PřehlédnutýKde žijí příběhy. Začni objevovat