Přehlédnutý

13.

Vynořil jsem se a vykašlával vodu, která mi natekla do krku. Nemusel jsem ani přemýšlet nad svými dalšími činy.

Natáhl jsem se pro žiletku schovávající se v mojí kapse a podíval se na ni.

„Už je to doba, co jsme se potkali naposled, co?"

Opatrně jsem si prohlédl ruce a přiložil ji k levému předloktí.

Ten blbeček!

Přitlačil jsem na kůži ostřím.

Zen...

Jedním rychlým pohybem jsem uvolnil své všechny pocity smutku a rozhořčení.

Rudá tekutina, vytékající z dlouhé rány vedoucí podél žil, se mísila s čirou vodou.

Stejně jsem nepoučitelný.

Udělal jsem to znovu a klidně bych začal znovu. Jsem tak slabý. Utíkám před vším.

Jemně jsem ránu ošetřil a omyl vylezl z vody. Oblékl jsem se do domácích tepláků, volných, černých.

Vzal jsem si do ruky mobil a brouzdal po sociálních sítích.

„Ahoj" přišla mi zpráva od známého čísla. Nechtěl jsem odpovídat, měl jsem na něj vztek.

„Já... Omlouvám se. Chci jen říct, že mi na tobě moc záleží, tak nedělej blbosti. Co se takhle zítra vytratit ze školy a užít si den? Slyšel jsem, že má být opravdu hezky. Krásně slunečno, ale ne horko. Tak co ty na to?" přišla mi další zpráva a já ji jen smazal z lišty upozornění.

Záleží ti na mně, že? Na buzně? To tak.
A kvůli tobě za školu opravdu nepůjdu – někdo jako ty mi za to nestojí.