Chvilku na mě zíral. Nerozumněl jedinému slovu co jsem řekl a já se mu vůbec nedivím. Odáněl jsem ho tak dlouho, až jsem si přál aby byl se mnou.
Natáhl jsem k němu ruku a roztomile se usmál. ,,Pak stačí říct jen... vstříc novýmu začátku!"
,,Dobře" řekl stroze, ale přikývl. Ruku mi chytil a stisknul. Chvíli jsem měl strach co z něj vypadne, ale nakonec se usmál a lehounce začervenal. ,,Jsem rád."
A takto to bylo ideální. Oba jsme se rozdělili, šli domů a já měl konečně pocit, že je to všechno v pořádku, jak má být.
Ale... bylo to v pořádku?
ČTEŠ
Přehlédnutý
Cerita PendekPro co vlastně žiju? Co je smyslem bytí na tomto světě? Bolest? Ne? A co utrpení? Existuje vůbec spravedlivost? Co jsem komu kdy udělal, že mne Bůh trestá?
