Přehlédnutý

5.

Mjölnir a Gungir na krku, Valknut jako ozdoba na plátěné tunice a Yggdrasil na visícím pásku.

Bylo to až podivné, kolik toho nosil najednou, ale když se mu to líbí...

Vypadal opravdu jako z jiné doby, ale vypadal opravdu úžasně. Splýval s přírodou, ale síla stále dominovala. Síla běsnícího zvířete, toužícího po krvelačné pomstě.

Pak jsem si toho ale všiml. 

Něco bylo jinak.

Jeho vlasy teď nebyly tmavě hnědé, nýbrž červené. Nebyla to výrazná barva, spíš taková do vínova.
Opravdu mu to slušelo.

Naše pohledy se střetly.

Byl to sice jen okamžik, ale já měl pocit, že mi viděl až do duše.

„Ahoj" pozdravil mne a já jen pokýval hlavou.

„Asi toho moc nenamluvíš, co?" zasmál se a zastavil se přede mnou.

„Slova mají někdy až moc velkou moc. Jsem radši, když je nemusím užívat."

Bez jediného slova si za mnou přisedl. Trošku jsem se stáhl, ale nepřestával jsem ho pozorovat. Pak se ke mně naklonil.