Přehlédnutý

17.

A tohle byla moje největší chyba. Tato celá maškaráda vyvrcholila zrovna dnes. Byl jsem na den svázán s někým, kdo mi pak konečně zmizne ze života. Ale den..

„A jak se vede jizvám?" optal se mne a já ztuhnul.

Jizvy...

„Hojí se celkem rychle, musím uznat, že opravdu rychle" zamumlal jsem, protože jsem nechtěl nikde ukazovat, jak jsem byl slabý. Jak jsem slabý, proto v tom pokračuji.
 Nemohu mu je ukázat, značky slabosti, které vznikly kvůli němu.
 Kvůli domu nafoukanému blbečkovi.

„Tak to jsem rád, neměl by sis ubližovat."

„Není to ubližování. Mám z toho radost!" pousmál jsem se falešně a přitulil se k němu. Slušelo mu to furt stejně... bohužel?