Přehlédnutý

3.

Jeden spolužák, Zen se myslím jmenuje, na mne zakřičel. Já se leknul, nic takového jsem nečekal. Vždy jsem byl ten tichý podivín.

Nejspíš na moji maličkost mluvil, ale já byl duchem jinde. Rychle jsem rukáv stáhl a pousmál se.

„Copak potřebuješ?"

„Tý vado, to byla skarifikace?" ptal se nadšeně.

Takže to viděl. Viděl prázdnotu.

„Ano, vlastně to ještě není hotové" odpověděl jsem s úsměvem.

„Jak velký to bude?" ptal se se zájmem. On sám měl tetování, přesněji triskel, na pravém zápěstí.

„Chtěl bych to přes celou ruku. Různé runy, symboly, víš jak."

Soudě podle jeho oblečení a přívěšků to byl veliký nadšenec runové magie. Mne vždy tyto mocné síly přitahovaly. Ten kousek tajemna ukrývající ten pocit vnitřního uspokojení.

„Tak to mi pak ukážeš" řekl s úsměvem a odešel ze třídy.

Takže to nebyl můj spolužák?