,,Víš polovinu pravdy. Vím, že jsi nás s klukama slyšel. Vím, že věci nejsou takové, jaké se zdají. Ano, políbil jsem tě, nebylo to kvůli sázce. Já tě chtěl políbit. Já chtěl cítit tvoje tělo.
Jestli ty jsi ta buzna na škole, co jsem pak já? Nikdy bych nepomyslel na ženskou. Mám plnou hlavu jen tebe.
Kluci vymysleli, že bych tě mohl usvědčit, ale... Já si mezitím k tobě vybudoval pouto. Nevím jak se to stalo, byl to fofr, ale vím, že to co k tobě chovám, není jen přátelská náklonnost."
Teda to byl projev, pomyslel jsem si a tiše seděl, stejně jako jsem činil po celou dobu jeho vyprávění. Nechtěl jsem do toho zasahovat. Bylo vidět, že je nervózní, ale nedalo se z něj vyčíst, jak se zachová. Byl naprosto nečitelný.
Trvalo mi hodnou chvíli jež jsem že sebe něco dostal. Myšlenky mi běhaly hlavou a já je nemohl ukočírovat.
,,Takže co teď? Stále jsi mi ublížil, to se nezměnilo. Máš dostatečnou kuráž to zkusit znovu?" řekl jsem a zahleděl se mu do očí.
,,Co když řeknu že ano?"
,,Pak jsem dostal to, co jsem chtěl."
ČTEŠ
Přehlédnutý
Short StoryPro co vlastně žiju? Co je smyslem bytí na tomto světě? Bolest? Ne? A co utrpení? Existuje vůbec spravedlivost? Co jsem komu kdy udělal, že mne Bůh trestá?
