Přehlédnutý

9.

„No já-" nedokončil jsem větu. Jeho teplé jemné rty se přitiskly na ty moje.

„Líbilo se ti to?" pousmál se jako by to bylo normální.

Seděl jsem jak opařený. Nevěděl jsem co dělat. Mám utíkat? Smát se? Radovat se? „Uhm... ano" odpověděl jsem nesměle.

On si mne však drze přitáhnul zpět k sobě. Teď jsem ale tu zbývající vzdálenost prolomil já. Naše těla se k sobě dostaly ještě blíž, tiskla se na sebe. Moje prsty byly zapleteny v jeho červené hřívě, jeho odpočívaly na mých spodních zádech. Oba dva jsme se od sebe odtáhli a zírali na sebe. Takže je to pravda? Vážně jsem se tu teď líbal s někým, koho sice znám několik let, ale bavím se s ním chvíli. Šílenost!

„Měl bych jít domů" řekl smutně červenovlásek. Ach. Nechtěl jsem ho pustit. Moje ruce pomalu sjely až na jeho ramena.

„Opravdu už musíš?" pověděl jsem a on jen pokýval hlavou. Vstal jsem a natáhl k němu ruku. „Vstávej" nabídl jsem mu pomoc a on ji přijal.

„Ozvu se co nejdříve, ano?" pousmál se a rozcuchal mi vlasy.

„Musíš!"

„Tak se měj, doraž dobře domů."

„Taky se měj!" zavolal jsem, jelikož už šel. Ale co mne nenapadlo. Vstal jsem a pomalu vydal jeho směrem. Pak jsem ale zaslechl ten hlas. Medový hlas. Hlas který mne dovedl k šílenství.

Opatrně jsem vykoukl zpoza rohu. Byl tam ještě s jinými chlapci. Nikdo z nich mne neviděl, naštěstí.

„... a pak jsme se líbali. Je to fakt naivní děcko" zasmál se Zen a ti tři okolo něj jen pokývali na souhlas.