In my mother's shadow

"Lauro, vstávej" slyšela sem jak mě budí mamka.

"Je už sedm, asi sis zapomněla nastavit budíka"

"Díky mami"

Ach jo... Dneska je zase 1. září, ty prázdniny utekly jako voda. Dneska začínám třetí ročník na soukromé jazykovce. Jazyky mám ráda, a tak mě škola baví, akorát tu nemám skoro žádné kamarády. Už odmalička mám problém s tím, začlenit se do kolektivu. Na základce sem měla pár kamarádů, ale ti šli na jiný školy. V mojí třídě jsou lidi, co už se většinou znali ze základky nebo od jinud a já jsem jediná, kdo nikoho neznal. S nikým se nehádám a snažím se s každým vycházet v pohodě, ale nějak nevím, o čem se s nimi mám bavit. Prostě se ve škole snažím něco pochopit a odpoledne se učím a nebo hlídám mladší ségru Sáru. Rodiče sou rozvedený. Mamka je herečka, hrála v několika filmech a seriálech a je známá po celý republice. No tedy naší Narnii. Já sem hrála v pár filmech, když sem byla malá. Psalo se o mně i v nějakejch novinách, že sem byla dobrá a tak, jenže moje mamka se začala bát, abych nebyla lepší než ona a tak sem toho musela nechat. Taťka bydlí v Praze jako my a ve všem mě podporuje. U mamky bydlíme proto, protože taťka často odjíždí na služební cesty. Mám ještě bráchu Willa, no je to moje dvojče. Je to strašnej debil, naprosto nechápu, jak může bejt můj příbuznej. Chodí na automobilku a asi z něj bude opravář aut nebo co.

Dneska máme bejt ve škole na osmou a budem tam asi jen první hodinu. Musím tam přijít dřív, abych si zabrala místo, kde budu celý rok sedět.

Vůbec se mi do školy nechtělo, je mi jasný, že se nikomu nechce po prázdninách do školy, ale mě se nechtělo tisíckrát víc než mým spolužákům. Oni nevědí, jaký to je, když si všichni povídaj, smějou se a já na ně jen koukám a je mi líto, že nejsem mezi nimi.

Zpět do reality

Natáhla sem na sebe tygrovaný legíny a nějaký triko, učesala sem se, trošku se namalovala a šla sem dolů do kuchyně. U stolu seděl Will, jedl kornflejky a listoval nějakým časopisem jak jinak než o autech. 

"Čau Wille" pozdravila sem ho
"Nazdááár ségra, já už myslel, že nevstaneš" odpověděl neobvykle mile
Hned sem se koukla na hodiny a zjistila sem, že už je půl osmí. Vzala sem do ruky jabko a vyběhla schody nahoru. Vzala sem si tašku, hodila do ní peněženku, jabko a zase sem běžela domů. Obula sem si Vansky a zavolala sem: "Jdu do školy! Ahoj"
Zabouchla sem dveře a běžela sem do školy. Vážně sem neměla náladu jet v tramvaji plné důchodců jedoucích do Kaufkandu. Je divný běžet první den do školy, ale zaprvý sem nechtěla přijít pozdě a zadruhý sem chtěla vybojovat poslední lavici u okna. Když sem se blížila ke škole, zpomalila sem, abych nevypadala jak blázen. Škola byla otevřená, tak sem šla dovnitř. Šla sem do třetího patra do učebny 69, kde sme měli třídu loni. Koukla sem se na iPhone, kolik je. Naštěstí bylo teprv třičtvrtě na osm. Chvilku sem poslouchala, jestli je někdo ve třídě, přišlo mi že ne. Pomalu sem vzala za kliku a otevřela dveře.
Uviděla sem pět úplně dokonalých kluků, který sem na týhle škole nikdy neviděla. Tyhle bych si určitě pamatovala.
"A-ahoj asi sem si spletla třídu" vykoktala sem ze sebe a chtěla sem zavřít dveře a hledat dál. 
"Ne počkej, my sme tu noví" řekl ten kluk s afrem.
"A na jakym ste oboru?" zeptala sem se.
"To kdybych věděl" řekl zase ten s afrem 
"Živé jazyky - zaměření na francouzštinu" vložil se do debaty ten kluk co se mi nejvíc líbil, měl na sobě uplé triko s batmanem a rýsovaly se mu svaly. 
"Já taky" usmála sem se na něj
"A vy se znáte?" zeptala sem se
"Známe se už od začátku střední. Jsme z tý jazykovky, co se teď má dva roky opravovat, tak nás rozdělili a poslali sem a na Anglickej gympl. Já sem Liam" řekl a mrknul na mě.
"To je Niall" ukázal na blonďáka s krásným úsměvem
"Tohle je Zayn" ukázal na kluka s tmavými vlasy a hnědými oči
"A tohle je Harry" ukázal na toho kluka s afrem a v tu chvíli mě napadly dvě věci. Ta první je, že zapomněl na toho posledního a ta druhá, že Harryho znám ze základky! 
Během mýho uvažování se kluci začli strašně tlemit. Pak promluvil krásným hlasem ten poslední a řekl, že se jmenuje Louis.
"Fajn" řekla sem a chytla sem výtlem...to se mi už dlouho nestalo, protože si se mnou moc lidi nepovídaj. 
"Já sem Laura" a usmála sem se
"Lauro! To snad není možný, seš to ty?" břiběhl ke mně Harry a objal mě
Ostatní na to jen koukali, tak sem jim objasnila, že se s Harrym známe ze základky, že chodil do béčka a já do céčka.
Pak zazvonilo a do třídy vešlo pár dalších lidí. Rychle sem utíkala dozadu k oknu, abych si to tam zabrala.

Tak to by byl úvod, jestli se vám příběh líbí tak prosím hvězdičku :) Moc děkuju za námět, rady a podporu @MrsCarrot69 a taky bych chtěla poděkovat za podporu a doufám že se na mě nezlobí @harishix