In my mother's shadow

24. díl Motorka

Taťka moje sourozence přivezl přesně ve čtyři. Zazvonil, já sem otevřela, oni vešli dovnitř a taťka už chtěl zas jet. 

"Tati pojď dovnitř, ne?"

"Neblázni, co by tomu řekl mamka?"

"Mamka není doma, pojď aspoň na kafe."

"Dobře, ale jen na chvíli."

Šel dovnitř a sedl si do obýváku. Já sem šla do kuchyně vařit to kafe, Willi si taky jedno objednal a Sára chtěla čaj. Uvařila sem teda tři kafe a jeden čaj, na talířek sem dala sušenky a všechno sem to odnesla do obýváku.

"Tak jak de škola Lauro?"

"Jo dobrý."

"A co kluci."

"Jo dobrý."

"Ses zasekla?" řekl se smíchem

"Ne nezasekla." usmála sem se "Dlouho sme se neviděli."

"To máš pravdu, chtěl sem ti představit Sofii."

"Aha."

"Sofie je moc fajn, dala mi Bárbínu." řekla Sára

"Jo je moc fajn a netvař se tak Lauro, vždyť vaše mamka má taky přítele a proč já bych měl zůstat sám?"

"Asi máš pravdu tati."

"Děti, nedá se nic dělat, já zas budu muset jet, jedeme se Sofií na nákup." taťka rychle vypil kafe, zvedl se a oblíkl si bundu.

"Ahoj tati." rozloučili sme se s ním a on pak odjel.

...

"Co se to s tebou stalo brácha, že už nejseš nahoře v pokoji a nepaříš nějaký hry?"

"No než sem v pátek odjel, tak se mi do kompu dostal nějakej vir a je teď totálně v prdeli."

"Hm a teď se mě zeptáš, jestli si nemůžeš půjčit můj."

Willi se na mě prosebně podíval

"Ani náhodou, ještě mi tam taky něco natáhneš, brácha vzpamatuj se, je ti sedmnáct, ne deset, abys hrál nějaký podělaný hry."

"Tak mi sakra poraď, co mám dělat."

"Zkusíme, jestli tu máme duchy." řekla sem tajemně.

"Tak fajn."

Když sem si rozepínala řetízek, mého chytrého bratříčka zase něco napadlo.

"Ale Lauro, myslím, že je to zbytečný, protože v tomhle domě nikdo jinej před náma nebydlel, rodičeho nechali postavit, když se vzali."

"Ale cokdyž předtím tu byl jinej barák a nebo hřbitov?"

"Ségra, myslím, že seš bláznivá."

"To nejseš sám:" zasmála sem se

Už sem měla řetízek v ruce a chytla sem ho nakonci, tak aby přívěsek L visel dolů. 

"Tak se ptej."

"Je tady hnědá sedačka?" zeptal se Willi

Řetízek se kejval z leva do prava.

"Má Laura krátké blonďaté vlasy?"

Řetízek se začal kejvat dopředu a dozadu, takže sme zjistili, jak je ano a jak je ne.

Pak už sme se ptali na věci jako jestli tomu duchovi nevadí, že se ho ptáme, jestli je hodný, jestli je to kluk nebo holka a tak. Zjistili sme, že mu nevadí, že se ho ptáme, že je hodný a že je to kluk. Pak sme se s ním rozloučili a já sem si zase připla řetízek.