In my mother's shadow

6. díl Debilní bratr

"Hodně štěstí Lauro" popřála mi Tina

"Moc dík, tobě taky"

Tohle mi přišlo divný, prakticky se perem o jednu roli, ale přejem si štěstí? No to neva, já jí to přála upřímě. Stejnak, nikoho jinýho tu neznám a kdybych tu roli nedostala já, tak bych jí přála Tině.

Slečna Laura Vaculíková ozvalo se z rozhlasu znovu.

No už bych měla jít dovnitř jinak zavolají někoho dalšího.

Hlavu vzhůru princezno, padá ti korunka! vzpomněla sen si na to co mi vždycky říkal taťka.

Nadechla sem se a pomalu stiskla kliku a otevřela sem dveře.

Byla tam taková už od pohledu nesympatická ženská a nějakej chlap.

Ptali se mě na takový ty věci jako jméno, příjmení, věk a jestli sem už někde hrála. Tak sem jim vyjmenovala ty vedlejšáky a pár těch větších rolí. Oni si všechno napsali a pak mě poslali zas do "čekárny" abych počkala jestli mě vzali.

Hned sem vešla do čekárny, letěla za mnou Tina.

"Tak co Lauro?"

"Jo dobrý, jen se zeptaj jestli si už někde hrála, napíšou si tě a pak tě pošlou ven."

Pak už volali Tinu, tak sem jí popřála hodně štěstí a ona šla.

Když vyšla, tak šly další a další. Když bylo asi sedm, tak vylezl ten týpek a četl nějaký jména. Když sem uslyšela svoje, zpozornila sem. Pak přečetl ještě další, že jich celkem mohlo bejt tak asi dvacet. Pak řekl: "Vy ostatní, je mi to líto, ale nebyly ste zvoleny."

Začala sem v duchu jásat. Tinu četl taky, takže to bylo fajn, že sem někoho znala. Pak každý řekl, co má za roli. Byla sem spokojená a nadšená, protože sem získala tu hlavní roli, kterou sem měla už původně.

"Lauro, co máš za roli?"

"Amandu" ani sem to nestihla skoro doříct a Tina mi hned skočila do řeči. "Páni, gratuluju Lauro, já sem Darina, no taková svině, co tě chce ztrapnit před celou školou."

Obě sme se zasmály.

"Tak to bude ještě zajímavý" zasmála sem se.

"Promiň Tino, už budu muset běžet, tak ahoj"

"Ahoj Laur, ráda sem tě poznala"

"Já tebe taky Tino"

Vyšla sem z TV Nova a vydala sem se domů. Do uší sem si dala sluchátka a pustila písničky. Cestou sem přemýšlela, co řeknu mamce, jestli pravdu a nebo, že sem byla v kině. No asi budu muset lhát, protože, kdyby mamka věděla, že hraju ve filmu, určitě by mi to zakázala. Ano, taková je moje mamka, ale když nejde o hraní, tak je v poho a je s ní sranda, ale já si chci zkusit, jestli taky zvládnu zahrát dobrou roli. Ach jo, já tak nerada lžu a ještě k tomu mamce.

Už sem byla u branky, tak sem začla hledat klíče. A do prdele, sakra, já je někde nechala. Ale to je blbost, odcházela sem a pak sem si je dala do týhle přední kapsy. Ne, tam prostě nejsou.

No jasný, mohla bych teď prohrabat celou tašku a pak bych je možná našla, no a nebo taky ne. Jenže už mi začíná bejt zima. Tak ok, zazvoním, snad příjde otevřít Willi.

Crrrrrrrrrrrrr, crrrrrrrrrrrrr, crrrrrrrrrrrrr.

Pak se otevřely dveře. Naštěstí to byl brácha. To je po dlouhý době poprvý, co ho moc ráda vidim.

"Čau, sorry že zvoním, ale nemůžu najít klíče. Nebo se mi spíš nechce."

"Ségra seš nemožná, nechápu, jak můžeš bejt moje sestra."

"Tak tos posral." vážně mě v tu chvíli naštval, protože tohle vždycky říkám já. Ani nevím jak sem to dokázala, ale přelezla sem branku a utíkala sem za nim. Můj bráška běžel nahoru, ale já cejtila z kuchyně vůni pizzy. Tak sem si to namířila do kuchyně.

Jo tak bráška si objednal pizzu, hm zabavuje se. Uz sem měla velkej hlad, s chutí sem se zakousla do prvního kousku. Ňam žampiónová, Willi ví co mi chutná :D

Už sem snědla skoro celou pizzu, když v tom dolů přišel Willi a brutálně se naštval, že sem mu jí snèdla.

"Tak to si vypiješ Lauro"

__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

 moc děkuju za hvězdičky a komenty :) jste úžasný :*

Natt♥