In my mother's shadow

29. díl V 7 ve Starbucksu

Jenže pak zase někdo zvonil, zůstala sem nahoře a ignorovala sem to. Ale ten někdo prostě ne a ne odejít. Asi po půl hodině co furt zvonek zvonil jako o závod a mě to brutálně sralo a tak sem se sebrala a šla sem se kouknout, kdo to je. No naštěstí to nebyl ten kokot, tak sem otevřela dveře a šla sem Hazzu pustit dovnitř.

"Ahoj Laur, co je, že neotvíráš, ty si brečela?"

"Nazdar, nedělej, že o ničem nevíš, ste všichni stejný."

"Co se stalo? Vůbec ti nerozumím."

"Ten kokot s nějakou kurvou, instagram." řekla sem mezi vzlyky

"To je blbost, Liam tě miluje, to se určitě vysvětlí." řekl Harry, vzal svůj mobil a odemknul ho.

"Jaký máte heslo?"

"Od čeho?"

"Od wifi."

"vaculíkovi487"

"Ok."

mlčela sem a čekala sem

"To je Lucka, Liamova kámoška z minulý školy."

"A proč se kurva na něj tak lepí, když je to jen kámoška?" znovu sem se rozbrečela

"To nevím, ale určitě s ní nic nemá." 

"To bych neřekla." řekla sem smutně

"Laur, to bude v pohodě." řel Hazza a objal mě

"Kurva Harry pochop to, nic nebude v pohodě, už nikdy!" vymanila sem se z jeho objetí a běžela sem nahoru do pokoje. Práskla sem dveřma a zamkla sem je. Vlezla sem do postele a brečela sem do polštáře. Zachvilku sem uslyšela Harryho uklidňující hlas, jak říká abych otevřela a uklidnila se.

"Běž pryč!" křikla sem na něj

"Lauro no tak."

"Řekla sem běž pryč."

"Zůstanu tady dokud se neuklidníš."

"Ale já tě tady nenechám, zavolám policajty."

"Lauro, já se ti snažím jen pomoct, myslíš si, že tohle si zasloužím?"

"Asi ne." vstala sem z postele a odemkla sem.

"No konečně, já věděl, že máš rozum."

"Harry a co teď?"

"To netuším, víš co? Já si promluvím s Liamem, jo?"

"Nevím jestli je to dobrej nápad."

"A co chceš jinýho dělat?"

"To nevím. No tak jo, ale ať to nevyzní tak, že sem tě k tomu navedla já."

"Neboj se, něco vymyslím."

"Moc děkuju. Harry?"

"Ano Lauro?"

"Asi bys měl už jít, chci být sama."

"Jojo půjdu, ale slib mi, že nevyvedeš nějakou blbost."

"Slibuju."

"Tak ahoj."

"Ahoj a děkuju."

"Pozdravuj kluky." zakřičela sem za ním ještě

"Vyřídím." zavolal Harry a pak už sem jen slyšela bouchnutí dveří.

Z pohledu Harryho

Dneska kluci nemohli, tak sem šel za Laurou sám. Zvonil sem snad půl hodiny, ale ona neotvírala. Už sem chtěl odejít, ale měl sem takové tušení, že je doma, protože kam by šla a hlavně s kým, najednou se otevřely dveře a ven vyšla Laura, celá ubrečená, řasenku měla rozmazanou po celym obličeji a byla smutná. Odemkla branku a vzala mě dovnitř. Zeptal jsem se jí co se stalo a ona hned odpověděla, že ať nedělám, že sme všichni stejní. Vůbec sem nevěděl co tím myslí.
Řekl sem jí, že vůbec nevím o čem mluví a ona se rozbrečela a řekla: ten kokot s nějakou kurvou na instagramu.  Řekl sem jí, že je to nějaká blbost, protože jí Liam miluje a že se to vysvětlí. Chtěl sem se teda kouknout na insta, jenže už mám vyplácaný data a nevěděl sem jejich heslo. Tak sem se zeptal a Laura mi řekla, že vaculikovi487. Hned jak sem otevřel insta, vyskočila na mě ta fotka. S Liamem na ní byla Lucka, kámoška z minulý školy. Ale nechápal sem, proč se na něj tak lepí. Samozřejmě se na to Laura hned zeptala. Řekl sem jí že nevim, ale že určitě s ní nic nemá. Ona to mu nevěřila a tak se jí řekl že to bude dobrý a objal sem jí. Ale Laura se znovu rozbrečela a řekla, že nic nebude dobrý, už nikdy, vyklouzla z mého objetí a utekla nahoru. Hned sem se vydal za ní. Slyšel sem, jak práskla dveřma a otočila klíčem. Vyšel sem schody a šel sem k jejímu pokoji. Řekl sem jí ať odemkne. Odpovědí mi bylo jen 'Běž pryč!.
Rozhodně jí teď tady nemůžu nechat samotnou, bojim se o ní a je mi jí líto.

"Lauro, no tak." řekl sem utišujícím hlasem.

Zase na mě jen zařvala že řekla ať jdu pryč.

"Zůstanu tady, dokud se neuklidníš." řekl sem jí
Jenže ona mi zas odpověděla, že jestli tady zůstanu, tak na mě zavolá policajty.
Tak a dost Harry kurva mysli, nemůžeš jí tady takhle nechat, musíš něco říct.

"Lauro, já se ti snažím jen pomoct, myslíš, že tohle si zasloužím?"

"Asi ne." slyšel sem tlumeně odpověď a zachviličku sem slyšel klíč a pak konečně otevřela dveře.
Domluvili sme se že si s Liamem promluvím. Laura nejdřív nesouhlasila, ale pak jo. Pak řekla, že už chce být sama, tak sem šel domů. Ještě na mě zavolala ať pozdravuju kluky.
Vyšel sem z jejich domu, zavřel sem dveře a vyndal sem si mobil. Vytočil sem Liamovo číslo. Už sem myslel, že to nezvedne, chtěl sem to už položit, ale na poslední chvíli to zvedl.

"Harry? Co potřebuješ?"

"Něco důležitýho."

"Tak rychle, spěchám Harry."

"Potřebuju s tebou mluvit osobně, máš dneska čas?"

"Jojo večer."

"Tak v sedum ve Starbucksu?"

"Fajn."

"Čau."

"Ahoj."

__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________Další díl :) takovej kratší, teď budou kratší protože mi zaprví mamka zase sebrala noťas a zadruhý sme na škole v přírodě. Ale nebojte nezapomněla sem na vás :3 Snad se vám líbí.
PS: pište do komentů, ak myslíte že to dopadne :D

Natt♥